dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 178/1999 SbNU, sv. 16, K rozdílu mezi propadnutím majetku a propadnutím věci z hlediska finanční náhrady podle § 13 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích; K významu pojmů majetek a veškerý majetek

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 16, nález č. 178

IV. ÚS 324/99

K rozdílu mezi propadnutím majetku a propadnutím věci z hlediska finanční náhrady podle § 13 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích
K významu pojmů majetek a veškerý majetek

Skutková podstata uvedená v § 13 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, může být naplněna nejen v případě uložení trestu propadnutí majetku, ale i trestu propadnutí věci, pokud tyto věci představovaly veškerý majetek odsouzeného. Východiskem pro posuzování této otázky je objasnění pojmu a povahy majetku jako zákonného znaku uvedeného v již uvedeném ustanovení. V tomto směru má svůj význam § 118 občanského zákoníku, uvozující ve svém odstavci 1, že předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty. Toto ustanovení nasvědčuje totiž tomu, že majetek ve svém pojmovém významu i ve své podstatě má hodnotový podtext, jinak řečeno, jde o hodnotu vyjádřitelnou určitým obecným ekvivalentem, tedy v penězích. O majetku nelze tedy pojmově uvažovat v případech, kdy sice jde o pojmenovatelné movité věci, tyto věci však již postrádají jakoukoli zmíněným způsobem vyjádřitelnou hodnotu. Tak se tomu zdá být i v případě, v němž dědické řízení bylo zastaveno pro nedostatek majetku na podkladě zjištění, že zemřelý zanechal pouze staré bytové zařízení a osobní svršky.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 8. prosince 1999 sp. zn. IV. ÚS 324/99 ve věci ústavní stížnosti V. T. a L. F. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 6. 4. 1999 sp. zn. 55 Co 105/99, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 z 19. 11. 1998 sp. zn. 22 C 213/95 o zamítnutí návrhu na přiznání finanční náhrady podle § 13 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 1999 č. j. 55 Co 105/99-57 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ve včas podané stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze z 6. 4. 1999 sp. zn. 55 Co 105/99 stěžovatelky setrvávají na svém stanovisku, že odsuzujícím soudním rozsudkem, a to výrokem o propadnutí věcí uvedených v jeho příloze, došlo k převzetí celého majetku jejich otce státem, čemuž nasvědčuje i to, že došlo k zastavení dědického řízení po něm pro nedostatek majetku podle § 320 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) z roku 1950. Napadeným rozsudkem porušil tedy Městský soud v Praze ústavně zaručená práva stěžovatelek zakotvená v čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), jakož i čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a proto stěžovatelky se domáhají jeho zrušení.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 4. 11. 1999 uvedl, že dokazování o tom, zda zlaté předměty, k jejichž propadnutí došlo, představovaly všechen majetek otce stěžovatelek, či nikoli, vskutku považoval za nadbytečné, neboť vycházel z názoru, že v odsuzujícím rozsudku

Nahrávám...
Nahrávám...