Nález 167/2008 SbNU, sv.51, K náhradě nákladů právního zastoupení státu advokátem
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 51, nález č. 167
I. ÚS 2929/07
K náhradě nákladů právního zastoupení státu advokátem
Je-li stát k hájení svých právních zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami, finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, kterým byl v přezkoumávaném případě advokát.
Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku, soud svůj výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil jen odkazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Otázkou, zda se skutečně jedná o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, se nezabýval. Tím zatížil své rozhodnutí vadou, mající ústavněprávní rozměr, spočívající v porušení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera - ze dne 9. října 2008 sp. zn. I. ÚS 2929/07 ve věci ústavní stížnosti Centrum stavebního inženýrství, a. s., se sídlem Praha 10, Pražská16, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2007 č. j. 13 Co 24/2007-253, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatelky zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení (za právní zastoupení České republiky - Ministerstva financí advokátem) ve výši 563 269 Kč.
Výrok
I. Výrokem II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2007 č. j. 13 Co 24/2007-253 došlo k porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Výrok II. shora označeného rozsudku se proto zrušuje.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení výroku II. v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, kterým bylo rozhodnuto o její povinnosti (v řízení před obecnými soudy žalobkyně) zaplatit žalované České republice, Ministerstvu financí (dále též „žalovaná“) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 563 269 Kč (náklady právního zastoupení advokátem). Tímto výrokem odvolacího soudu došlo podle stěžovatelky k zásahu do jejího základního práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Náklady řízení žalované totiž nebyly podle stěžovatelky náklady účelně vynaloženými. Ministerstvo financí totiž disponuje dostatečným množstvím odborných zaměstnanců, způsobilých zajišťovat ochranu zájmů České republiky v řízeních před soudy. Nebyl tedy důvod, aby v předmětném řízení zastupoval žalovanou advokát, a nikoli pověřený pracovník Ministerstva financí. Stěžovatelka sice nezpochybňuje právo České republiky nechat se zastupovat advokátem, ale v takovém případě nelze odměnu advokáta považovat za „účelně vynaložené náklady“, k jejichž náhradě by soud mohl zavázat druhého účastníka sporu ve smyslu § 142 odst. 1 občanského soudního řádu.
V souladu s ustanovením § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) byla vyžádána vyjádření účastníků řízení.
Městský…
