dnes je 9.8.2022

Input:

Nález 16/2002 SbNU, sv. 25, K průtahům v soudním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 16

I. ÚS 663/01

K průtahům v soudním řízení

Ústavní soud konstatuje, že podle jeho ustálené judikatury jsou-li v řízení před obecnými soudy namítány průtahy, je zásadně třeba ještě před podáním ústavní stížnosti podat stížnost na průtahy v řízení - podle zákona č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů - předsedovi příslušného soudu [poznámka: tento zákon byl sice ke dni 1. 4. 2002 zrušen zákonem č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), nicméně právo podat stížnost na průtahy v řízení orgánům státní správy soudů zakotvuje v § 164 odst. 1 srovnatelným způsobem i zákon č. 6/2002 Sb., který zrušený zákon č. 436/1991 Sb. nahrazuje]. Tato zásada však neplatí bez výjimky. Ústavní soud totiž na druhé straně judikoval, že pokud by použití příslušného procesního prostředku bylo zjevně neefektivní, nelze na jeho podání trvat (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 240/95, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, str. 298).

Otázkou průtahů v řízení před obecnými soudy se Ústavní soud zabýval již v řadě svých rozhodnutí. Nedůvodné průtahy v řízení totiž představují tzv. jiný zásah do základních práv [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu] zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Obě tato ustanovení totiž garantují právo každého, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů (resp. v přiměřené lhůtě), přičemž jim přirozeně odporuje, jestliže u obecného soudu dochází k nedůvodným průtahům v řízení. Ústavní soud přitom opakovaně judikoval, že průtahy v řízení nelze ospravedlnit ani obecně známou přetížeností soudů, jelikož „je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respektovány, a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“ (např. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 2, str. 39). Nutno uvést, že tento právní názor je konformní rovněž s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva při interpretaci a aplikaci Úmluvy.

Odkazy na programové vybavení soudu nebo na to, že spis se nachází přechodně u jiného soudu, nepředstavují důvody, jež by mohly být interpretovány jinak než jako technické a organizační problémy, které však v tomto směru nemohou jít k tíži účastníka (korporace soukromého práva), jenž od soudu právem očekává ochranu svých práv v přiměřené době podle čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Jestliže však soud vyčkává s vyřízením návrhu jen proto, že nemá k dispozici příslušný spis, a na rozhodnutí jiného soudu tedy čeká z technických a nikoliv meritorních důvodů, jedná se v zásadě o postup neodůvodněný a v konečném důsledku

Nahrávám...
Nahrávám...