dnes je 9.12.2022

Input:

Nález 157/1999 SbNU, sv. 16, K právu na osobní svobodu; Ke vzetí do vazby osoby odpykávající trest odnětí svobody

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 16, nález č. 157

I. ÚS 315/99

K právu na osobní svobodu
Ke vzetí do vazby osoby odpykávající trest odnětí svobody

V nálezu sp. zn. IV. ÚS 57/99 ze dne 31. 3. 1999 publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen „Sbírka rozhodnutí“), svazek 13, nález č. 51, Ústavní soud judikoval, že rozhodnutí o vazbě osoby odpykávající trest odnětí svobody, k níž má dojít teprve v budoucnu, je evidentně protiústavní, neboť ve své podstatě představuje zneužití faktu, že obviněný, jenž při propouštění z výkonu trestu by jinak musel být zadržen a na bázi tohoto zadržení by se mohl dovolávat práv příslušejících obviněnému podle § 75 a 77 trestního řádu, tedy mimo jiné i práva být vyslechnut, je bez dalšího již konstatovaným rozhodnutím „o budoucí vazbě“ těchto práv zbaven. Má-li tedy být osoba, která je propouštěna z výkonu trestu v situaci, kdy je proti ní vedeno trestní řízení pro další trestný čin, vzata do vazby, může se tak stát jedině při splnění podmínek uvedených v citovaných ustanoveních trestního řádu, neboť jiný postup by představoval nejen její diskriminaci, ale současně i porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 8 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 5 odst. 1 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Pokud obecný soud v odůvodnění usnesení o vzetí do vazby uvedl, že podle čl. 8 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod je předchozí výslech obviněného nutný pouze poté, co byl zadržen či zatčen a odevzdán ve stanovené lhůtě soudu, je nutno poukázat na skutečnost, že jednou z funkcí ústavní úpravy základních práv a svobod je jejich „prozařování“ celým právním řádem a že tedy orgány veřejné moci jsou povinny interpretovat a aplikovat právo pohledem ochrany základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 139/98 - Sbírka rozhodnutí, svazek 12, nález č. 106). Proto nemůže být rozhodující, zda o uvalení vazby na stěžovatele bylo rozhodováno v době, kdy se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, a nikoliv bezprostředně po jeho zadržení či zatčení, nýbrž zda byla přiměřeně respektována jeho základní procesní práva.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 10. listopadu 1999 sp. zn. I. ÚS 315/99 ve věci ústavní stížnosti J. S. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, z 19. 4. 1999 sp. zn. 28 T 19/99 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 11. 5. 1999 sp. zn. 9 To 70/99 o vzetí obviněného (stěžovatele) do vazby.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 19. 4. 1999 sp. zn. 28 T 19/99 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 1999 sp. zn. 9 To 70/99 se zrušují.

II. Odůvodnění

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením z 19. 4. 1999 sp. zn. 28 T 19/99 rozhodl, že se stěžovatel (obviněný) bere do vazby dnem 26. 4. 1999 v 00.00 hodin.

V odůvodnění tohoto usnesení krajský soud zejména uvedl, že stěžovatel je trestně stíhán pro trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. a) a h) trestního zákona, kterého se měl dopustit tím, že do bývalého lesního vojenského

Nahrávám...
Nahrávám...