dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 15/1997 SbNU, sv. 7, K nepřípustnosti poskytnutí ústavní ochrany proti zákonně vytvořenému stavu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 7, nález č. 15

III. ÚS 269/96

K nepřípustnosti poskytnutí ústavní ochrany proti zákonně vytvořenému stavu

Jestliže stěžovatel (jeho právní předchůdce) protiprávním způsobem vytvořil faktický stav odporující již samotnému zákonu a navíc jednáním s nepominutelnými rysy svévole, je z ústavního hlediska vyloučeno, aby takto contra legem vytvořenému stavu byla poskytnuta ústavní ochrana. O křivdu ani v obecném ani v právním smyslu nejde tam, kde domněle (případně subjektivně se cítící) ukřivděný sám, nebo těmi, jež správou svých věcí pověřil, vytvořil faktický stav, jehož důsledkem je protiprávní újma druhé ho, a který již sám o sobě, jako důsledek svévole, je ve zřetelném rozporu se zákonem, nebo jen s obecně uznávanými zásadami (hodnotami) společnosti.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 6. února 1997 sp. zn. III. ÚS 269/96 ve věci ústavní stížnosti T. a.s. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 18. 6. 1996 sp. zn. 38 Ca 202/95 o určení vlastnického práva k nemovitosti.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.), která i jinak splňovala formální podmínky stanovené zákonem [§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.], brojí stěžovatel proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze (ze dne 18. 6. 1996 sp. zn. 38 Ca 202/95) a tvrdí, že tímto rozhodnutím obecný soud jako orgán veřejné moci, pokud potvrdil rozhodnutí správního orgánu (ze dne 6. března 1995 zn. PÚ 11909/93), dle něhož se stala vlastnicí jím užívaných nemovitostí (p.č. 520/16, p.č. 862/2 a p.č. 799/10, zapsaných v kat. úz. Z., obec Z.) ing. M.M., porušil jeho ústavně zaručené základní právo plynoucí z ustanovení čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), neboť v řízení před obecným soudem sporné nemovitosti byly zprivatizovány postupem podle zákona č. 92/1991 Sb.; nadto stěžovatele, vzhledem k době jeho vzniku (30. dubna 1992), nelze pokládat - vzhledem k době účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. - za povinnou osobu, jíž ve skutečnosti byl jeho právní předchůdce, totiž státní podnik Technomat, jemuž také (v intencích zákona č. 46/1948 Sb.) k posuzovaným pozemkům svědčilo právo hospodaření.

V dodatku k ústavní stížnosti pak stěžovatel dále tvrdí, že obecný soud svým pravomocným rozhodnutím porušil též ustanovení čl. 4 odst. 1 Listiny, neboť mu bez zákonného podkladu uložil „povinnost vydat předmětné pozemky, resp. povinnost strpět přechod vlastnického práva k nim na oprávněnou osobu“; co do procesní stránky věci vytýká stěžovatel obecnému soudu, že v jeho věci rozhodoval bez jednání (§ 250f o.s.ř.), čímž porušil další jeho ústavně zaručené základní právo, totiž - stručně řečeno - právo na spravedlivý proces (čl. 38 odst. 2 Listiny).

Z těchto důvodů proto, i když připouští, že „z důvodu uplatněné restituce a některých chyb v privatizačním projektu předmětné pozemky nebyly v katastru nemovitostí dosud přepsány“, stěžovatel Ústavnímu soudu navrhl, aby svým nálezem rozhodnutí obecného soudu (jak vpředu je označeno) zrušil.

Předseda senátu 38

Nahrávám...
Nahrávám...