dnes je 7.7.2022

Input:

Nález 149/1997 SbNU, sv. 9, K rovnosti zaměstnavatele a zaměstnance v pracovněprávních vztazích

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 9, nález č. 149

II. ÚS 209/96

K rovnosti zaměstnavatele a zaměstnance v pracovněprávních vztazích

I smlouvy o stabilizačních příspěvcích na byt poskytované podle vyhlášky č. 1/1982 Sb. se řídí ustanovením občanského zákoníku, neboť pod zákonný předpis sám o sobě nemůže být základem smluvního vztahu.

Proto došlo-li k vyřazení pracovníka z pracovního procesu z rozhodnutí organizace, vznikla následná nemožnost plnění ustanovení smlouvy podle ustanovení § 575 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Stalo-li se takto plnění nemožným v době existence závazku, závazek zaniká, a to okamžikem, kdy nemožnost nastala. Jedná se o objektivní nemožnost plnění.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 3. prosince 1997 sp. zn. II. ÚS 209/96 ve věci ústavní stížnosti E.H. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 31. 3. 1995 sp. zn. 13 Co 144/95 o vrácení stabilizačního příspěvku.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 1995 sp. zn. 13 Co 144/95 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se domáhá stěžovatel zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 1995 sp. zn. 13 Co 144/95, kterému vytýká porušení čl. 4 a čl. 90 Ústavy, jakož i čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Porušení ústavnosti spatřuje v tom, že byl uznán povinným zaplatit OKD, a.s., Ostrava - Důl Darkov Karviná částku 21731 Kč s 3% úrokem z prodlení ode dne 24.5. 1993 do zaplacení. Důvod spatřoval Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově podle rozsudku ze dne 27. 10. 1994 č. j. 47 C 70/93-51 v tom, že stěžovatel nedodržel závazek odpracovat u žalobce 15 let, jak se zavázal ve smlouvě o poskytnutí stabilizačního příspěvku na pořízení družstevního bytu. O vyvázání se z tohoto závazku neposkytl soudu žádné důkazy. Smlouvu, která byla sepsána na základě vyhlášky č. 1/1982 Sb., posuzoval soud I. stupně jako smlouvu podle občanského zákoníku.

Co do skutkového stavu bránil se stěžovatel tím, že sama organizace mu zmařila splnění závazku odpracování 15 let, neboť jeho pracovní poměr byl rozvázán z důvodu organizačních změn a racionalizačních opatření v procesu útlumu těžby černého uhlí.

Odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil, ale z jiných důvodů, neboť dovodil, že na projednávaný smluvní vztah navrhovatele se nevztahuje občanský zákoník, ale vyhláška č. 1/1982 Sb. Dále neuznal obranu stěžovatele o nutnosti skončení pracovního poměru, když k němu z jeho strany došlo dohodou.

Dále stěžovatel ve svém návrhu kvalifikuje poskytnutou půjčku podle režimu zákoníku práce.

Upozorňuje na nerovnost podmínek v poskytnuté půjčce a v samotné existenci vyhlášky č. 1/1982 Sb. spatřuje porušení čl. 28 Listiny. Vychází z toho, že podmínky, za kterých byl nucen pracovat po dobu 15 let u žalobce, bez práva se přestěhovat, bez práva změnit pracovní poměr ve smyslu chápání doby hlubokého normalizačního komunismu z r. 1982, kdy neměl žádnou ochranu proti zaměstnavateli, nelze aplikovat dnes. Dále dovozuje, že při uzavírání smlouvy nikdo nepočítal s tím, že dojde k zániku organizace pro neplacení dluhu, nedostatek odbytu nebo pro neschopnost vedení.

Na

Nahrávám...
Nahrávám...