dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 146/2004 SbNU, sv. 35, K platnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor; K zániku věcného břemene uplynutím doby, na kterou bylo věcné břemeno zřízeno

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 35, nález č. 146

III. ÚS 104/04

K platnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor
K zániku věcného břemene uplynutím doby, na kterou bylo věcné břemeno zřízeno

Smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřená před 3. 12. 1999 bez předchozího souhlasu obecního úřadu je absolutně neplatná; na tom nemění nic skutečnost, že ustanovení § 3 odst. 2 věty druhé zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, bylo zrušeno s účinností od 3. 12. 1999 zákonem č. 302/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů.

V souladu s § 2 odst. 3 občanského zákoníku je subjektům občanskoprávních vztahů se zřetelem k autonomii vůle umožněno, aby si v podmínkách tržního hospodářství, volné soutěže a konkurence uspořádaly občanskoprávní vztahy a jejich obsah, tj. souhrn vzájemných subjektivních občanských práv a povinností, smlouvou odchylně od občanského zákoníku. Tento závěr ovšem platí jen potud, pokud tuto volnost zákon výslovně nezakazuje či pokud z povahy použitého zákonného ustanovení nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.

Podle § 35 odst. 2 občanského zákoníku je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Výkladem lze pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze jím však projev vůle doplňovat, měnit či nahrazovat. Skutečnost, že občanský zákoník výslovně způsob zániku věcného břemene uplynutím doby, na kterou bylo věcné břemeno zřízeno, neupravuje, neznamená, že tímto způsobem v praxi nemůže věcné břemeno zaniknout (za předpokladu, že uvedená skutečnost bude vložena do příslušného katastru nemovitostí).

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 13. října 2004 sp. zn. III. ÚS 104/04 ve věci ústavní stížnosti M., spol. s r. o., proti rozsudku Nejvyššího soudu z 27. 11. 2003 sp. zn. 28 Cdo 265/2003 o dovoláních a dále proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 10. 4. 2002 sp. zn. 30 Co 76/2002 ohledně vyklizení nemovitostí a proti usnesení Krajského soudu v Praze z 24. 4. 2002 sp. zn. 30 Co 76/2002 o nákladech řízení, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti částí ústavní stížností napadených rozhodnutí.

Výrok

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2003 č. j. 28 Cdo 265/2003-304, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2002 č. j. 30 Co 76/2002-248 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2002 č. j. 30 Co 76/2002-259 se zrušují.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 19. 2. 2004 a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 27. 5. 2004, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003 č. j. 28 Cdo 265/2003-304, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2002 č. j. 30 Co 76/2002-248, jakož i usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2002 č. j. 30 Co 76/2002-259, a to pro porušení čl. 11

Nahrávám...
Nahrávám...