dnes je 3.12.2022

Input:

Nález 142/2004 SbNU, sv. 35, K právu obviněného klást svědkům otázky

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 35, nález č. 142

IV. ÚS 538/03

K právu obviněného klást svědkům otázky

Pokud bylo odsouzení stěžovatele zčásti založeno výlučně na výpovědi nezletilé svědkyně, vůči které byla obhajoba stěžovatele výrazně omezena bez jakékoliv kompenzace, byl postup orgánů činných v trestním řízení znemožňující kontradiktorní postup v rozporu se základními zásadami trestního řízení, což na ústavněprávní úrovni představuje rozpor s pravidly spravedlivého procesu.

Nález Ústavního soudu nemůže být - ani nepřímo - rozhodnutím o vině či nevině stěžovatele.

Obžalobu podanou v trestním řízení nelze považovat za pravomocné rozhodnutí a její podání za jiný zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky. Proto ve vztahu ke stížnostnímu požadavku na její zrušení byla ústavní stížnost odmítnuta podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť Ústavní soud není ke zrušení podané obžaloby příslušný.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Miloslava Výborného a soudkyň JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Michaely Židlické - ze dne 11. října 2004 sp. zn. IV. ÚS 538/03 ve věci ústavní stížnosti P. F. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 1. 7. 2003 sp. zn. 4 To 266/2003 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově z 28. 3. 2003 sp. zn. 1 T 242/2002, kterými byl stěžovatel uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 a 2 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen, a proti obžalobě Okresního státního zastupitelství v Prostějově sp. zn. 1 Zt 344/2002.

Výrok

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2003 č. j. 4 To 266/2003-127 se ve výroku „Jinak zůstává napadený rozsudek nezměněný“ zrušuje.

II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností stěžovatel napadá shora označená rozhodnutí obecných soudů, kterými byl uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle ustanovení § 242 odst. 1 a 2 trestního zákona (dále jen „tr. zákon“) a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Stěžovatel uvádí, že v průběhu trestního stíhání neměl možnost uplatnit své právo obhajoby a klást svědkyni otázky, neboť výpověď nezletilé poškozené byla získána jako neodkladný a neopakovatelný úkon před zahájením trestního stíhání, orgány činné v trestním řízení z ní pak vycházely a poškozenou k výpovědi za přítomnosti stěžovatele či jeho obhájce již nepředvolaly. Stěžovatel má za to, že v situaci, kdy takto použitá výpověď nebyla podpořena dalšími přímými důkazy nebo ucelenou soustavou nepřímých důkazů, nemohla sloužit jako důkaz, na jehož základě byl odsouzen, a proto žádá, aby Ústavní soud nálezem napadená rozhodnutí zrušil, stejně jako všechna na ně obsahově navazující a z nich vycházející

Nahrávám...
Nahrávám...