dnes je 6.7.2022

Input:

Nález 141/2001 SbNU, sv. 24, K odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem jeho orgánu v procesu tzv. „malé privatizace“; K oprávnění orgánu státu podat ústavní stížnost

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 24, nález č. 141

II. ÚS 93/99

K odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem jeho orgánu v procesu tzv. „malé privatizace“
K oprávnění orgánu státu podat ústavní stížnost

Podmínkou aplikace zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, je, že stát musí prostřednictvím svých orgánů vystupovat jako nositel veřejné moci při jejím uplatňování. Jestliže ovšem podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů, stát vystupuje jako vlastník a se svým vlastnictvím disponuje v rámci soukromoprávního vztahu, pak je zřejmé, že jeho odpovědnost nemůže být založena aplikací zákona č. 58/1969 Sb.

V případě, že stát nevystupuje jako nositel veřejné moci, nýbrž jako soukromá osoba, vlastník, při nakládání se svým majetkem, náleží mu právo na spravedlivý proces a může prostřednictvím svého orgánu podat ústavní stížnost, tvrdí-li, že toto jeho právo bylo porušeno.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 3. října 2001 sp. zn. II. ÚS 93/99 ve věci ústavní stížnosti České republiky - Ministerstva financí - proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni ze 17. 12. 1998 sp. zn. 13 Co 893/98 a Nejvyššího soudu z 11. 1. 2000 sp. zn. 29 Cdo 575/99 o odpovědnosti státu za škodu vzniklou při privatizaci majetku.

I. Výrok

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2000 č. j. 29 Cdo 575/99-101 a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 12. 1998 č. j. 13 Co 893/98-83 se zrušují.

II. Odůvodnění

Ústavní soud obdržel ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), ve které stěžovatel napadl rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 12. 1998 č. j. 13 Co 893/98-83. Doplněním ústavní stížnosti pak stěžovatel ještě napadl rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2000 č. j. 29 Cdo 575/99-101. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že napadeným rozsudkem krajského soudu byla porušena jeho práva na soudní ochranu zaručená čl. 90 Ústavy a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Podle přesvědčení stěžovatele je postupem krajského soudu činěn odpovědným za škodu, aniž by byly náležitě objasněny zákonné předpoklady k vyvození takové odpovědnosti, a soudní rozhodnutí postrádá náležité podrobné odůvodnění odpovídající výroku rozhodnutí. Podle stěžovatele se soudy nevypořádaly s jeho argumentem, že má-li být vyvozena uvedená odpovědnost, je nejprve třeba mimo pochybnost určit, v jakém jednání, resp. opomenutí je spatřován nesprávný úřední postup uvedeného orgánu státní správy. Založení odpovědnosti podle § 9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, považuje stěžovatel za nepřijatelně extenzivní a postrádající oporu v platné právní úpravě. Podle stěžovatele také soudy přejaly neodůvodněně argumentaci žalobce-vedlejšího účastníka, podle které dal stěžovatel do dražby něco, co neměl, když předmětem dražby byly pouze movité věci,

Nahrávám...
Nahrávám...