dnes je 3.12.2022

Input:

Nález 139/2004 SbNU, sv. 34, K odstranění nedostatku procesního úkonu účastníka správního řízení; K přiznání invalidního důchodu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 34, nález č. 139

III. ÚS 188/04

K odstranění nedostatku procesního úkonu účastníka správního řízení
K přiznání invalidního důchodu

Správní orgán je ze zákona povinen chránit práva a zájmy občanů (§ 3 odst. 1 správního řádu) a občanům poskytovat pomoc a poučení, aby pro neznalost právních předpisů neutrpěli v řízení újmu (§ 3 odst. 2 správního řádu).

Pokud procesní právní úkony občanů jako účastníků správního řízení obsahují zjevnou nesprávnost a tento nedostatek je možno odstranit, a to poskytnutím poučení či pomoci ze strany správního orgánu, jsou správní orgány povinny dát účastníkům řízení příležitost tuto nesprávnost odstranit. Jestliže se této pomoci občanům jako účastníkům řízení nedostane, a tedy ani ochrana jejich zájmů není zajištěna, potom činnost správního orgánu vykazuje zjevné nedostatky a je v rozporu s principy právního státu založeného na úctě k právům občanů (čl. 1 Ústavy České republiky).

Pokud správní orgány ve správním řízení pouze důsledně vyžadují plnění povinností ze strany občanů a nedbají přitom o ochranu jejich zájmů, je výrazem tohoto postupu přepjatý formalismus, jehož důsledkem je sofistikované zdůvodňování zjevné nespravedlnosti, a tím dochází k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Neobstojí v této souvislosti ani námitka porušení ústavního principu rovnosti účastníků řízení, protože požadavek neakceptovatelnosti přepjatého formalismu se vztahuje stejnou měrou na každého z účastníků.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného - ze dne 29. září 2004 sp. zn. III. ÚS 188/04 ve věci ústavní stížnosti F. M. proti rozsudku Nejvyššího správního soudu z 18. 12. 2003 sp. zn. 5 Ads 3/2003, jímž byla zamítnuta stěžovatelova kasační stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 16. 10. 2002 sp. zn. 1 Cao 7/2001, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze z 18. 10. 2000 sp. zn. 26 Ca 121/98, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o přiznání plného invalidního důchodu stěžovateli.

Výrok

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003 č. j. 5 Ads 3/2003-127, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2002 č. j. 1 Cao 7/2001-96 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2000 č. j. 26 Ca 121/98-63 se zrušují.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 25. 3. 2004, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003 č. j. 5 Ads 3/2003-127, a to pro porušení čl. 30 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a proto nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem ze dne 18. 12. 2003 č. j. 5 Ads 3/2003-127 Nejvyšší správní soud podle § 110 soudního řádu správního zamítl jako nedůvodnou kasační stížnost (původně dovolání podané k Nejvyššímu soudu) stěžovatele F. M. (v řízení před Ústavním soudem „stěžovatel“)

Nahrávám...
Nahrávám...