dnes je 16.2.2025

Input:

Nález 134/2005 SbNU, sv.37, K zákazu tzv. pravé retroaktivityK hmotněprávní povaze nároku ustanoveného obhájce na odměnu a náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 2 trestního řádu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 37, nález č. 134

II. ÚS 444/03

K zákazu tzv. pravé retroaktivity
K hmotněprávní povaze nároku ustanoveného obhájce na odměnu a náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 2 trestního řádu

Nárok ustanoveného obhájce na odměnu a náhradu hotových výdajů dle § 151 odst. 2 trestního řádu je nutno posuzovat jako nárok hmotněprávní, včetně důsledků ve vztahu k přípustnosti retroaktivity. Pokud přechodná ustanovení novely trestního řádu (provedené zákonem č. 265/2001 Sb.) nestanoví nic o režimu nároku vzniklého před její účinností, je třeba přijmout výklad, který šetří smysl a podstatu základního práva. Opačný aplikační či interpretační postup znamená porušení čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka - ze dne 30.června 2005 sp. zn. II. ÚS 444/03 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. V. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 2003 sp. zn. 4 To 245/2003, jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2003 sp. zn. 2T 49/2001, který nepřiznal stěžovateli odměnu a náhradu hotových výdajů v souvislosti s činností ustanoveného obhájce.

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2003 sp. zn. 4 To 245/2003 se zrušuje.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora citovaného usnesení Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“). Tvrdí, že tímto pravomocným rozhodnutím byla porušena zásada zákazu zpětného působení právních norem, čímž došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), přičemž uvedené rozhodnutí je v rozporu i s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“).

Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel byl opatřením Městského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2000 sp. zn. 7 Nt 4503/2000 ustanoven obhájcem obviněného A. B. Ve věci bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2001. Dne 12. 3. 2003 podal stěžovatel k Městskému soudu v Brně návrh na rozhodnutí o odměně a náhradě hotových výdajů za zastupování ve zmíněné trestní věci. Usnesením ze dne 27. 3. 2003 sp. zn. 2 T 49/2001 Městský soud v Brně nepřiznal stěžovateli odměnu a náhradu hotových výdajů s tím, že nárok již zanikl. Rozhodnutí soudu prvního stupně stěžovatel napadl stížností, kterou Krajský soud v Brně v záhlaví citovaným usnesením zamítl s odůvodněním, že novela trestního řádu provedená zákonem č.265/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb. , o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se vztahuje jak na právní vztahy vzniklé před její účinností, tak na právní vztahy, které časově překlenují dobu její účinnosti. Povinnost obhájce obhajovat skončila již ke dni 6. 11. 2001, kdy se také o jejím

Nahrávám...
Nahrávám...