Nález 131/2006 SbNU, sv.42, K rozhodování soudu o nákladech řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 42, nález č. 131
IV. ÚS 323/05
K rozhodování soudu o nákladech řízení
Rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, do něhož Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší zasahovat, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, nedosahuje intenzity zakládající porušení základních práv a svobod. Otázka náhrady nákladů řízení by však mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě, kdy by úvahy soudu vybočily z pravidel upravujících toto řízení v důsledku naprosté libovůle (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. července 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 15, nález č. 98). I přes široký prostor pro úvahu, kterou občanský soudní řád v otázce nákladů řízení soudům poskytuje (včetně případného uplatnění moderačního práva soudu ve smyslu aplikace ustanovení § 150 občanského soudního řádu), který v sobě skrývá nebezpečí nejednotnosti posuzování otázky nákladů řízení v judikatuře obecných soudů, zůstává zde zachován požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí, které odpovídá zákonnosti, jakož i učiněným skutkovým zjištěním. Aplikace ustanovení § 150 občanského soudního řádu, tedy soudcovského zmírňovacího práva ve vztahu k rozhodování o nákladech řízení, je pouze a jedině na úvaze obecných soudů, shledají-li, že pro jeho použití existují důvody hodné zvláštního zřetele. Do tohoto posouzení Ústavní soud zásadně nevstupuje, a zejména pak nikoliv tam, kde tyto důvody obecným soudem (byť v řízení odvolacím) shledány nebyly.
Jak již Ústavní soud konstatoval (usnesení ze dne 10. ledna 2006 sp.zn. I. ÚS 528/06, ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu nezveřejněno), je si vědom toho, že situace, kdy obecné soudy ve více řízeních obdobnou či shodnou právní problematiku odlišně právně posoudí, není optimální. To však bez dalšího neznamená, že každá taková odlišnost je porušením základního práva v rovině ústavněprávní, a tedy by měla vést ke zrušení jednoho z těchto rozhodnutí. Připomíná znovu, že k nápravě tohoto nežádoucího stavu zná právní řád řadu právních prostředků i způsobů k usměrnění judikatury, tímto prostředkem však zásadně není a nemůže být ústavní stížnost.
Nález
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Pavla Rychetského a Michaely Židlické - ze dne 11. července 2006 sp. zn. IV. ÚS 323/05 ve věci ústavní stížnosti Ing. A.J., správkyně konkursní podstaty úpadce Živnostenská družstevní záložna se sídlem ve Dvoře Králové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. března 2005 č. j. 5 Cmo 55/2005-105, kterým bylo k odvolání vedlejšího účastníka J. K. změněno rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že stěžovatelka je povinna tomuto vedlejšímu účastníkovi nahradit náklady řízení.
Odůvodnění
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 6. června 2005 a doručenou Ústavnímu soudu dne 7. června 2005 napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž tento soud v řízení o směnečné žalobě rozhodl o odvolání 1. žalovaného (J.K., vedlejšího účastníka v…