Nález 113/2008 SbNU, sv.49, K povinnosti soudu ve správním soudnictví nařídit jednání k projednání věci
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 49, nález č. 113
IV. ÚS 3114/07
K povinnosti soudu ve správním soudnictví nařídit jednání k projednání věci
K základním zásadám řádného a ústavního pořádku republiky, odpovídajícím výkonu spravedlnosti a zejména také ústavně zaručeným podmínkám práva na soudní ochranu (hlava pátá čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod), náleží - nikoli v poslední řadě - také veřejnost soudních jednání (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a právo účastníka soudního řízení se jej s příslušnými procesními právy zúčastnit [kupř. nález sp. zn. III. ÚS 627/01 ze dne 4. 4. 2002 (N44/26 SbNU 11)]. K projednání věci samé nařídí předseda senátu jednání, k němuž předvolá účastníky. Uvedený imperativ adresovaný soudu platí potud, pokud nejsou splněny podmínky výluky z této povinnosti taxativně obsažené v ustanoveních zákona. Pro tento způsob legislativně-technického zakotvení je třeba a contrario (bezvýhradně) vyvozovat, že případy v nich neuvedené pod ně pod aspektem ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu non lege artis provedeným „extenzivním výkladem“ podřadit nelze.
Nález
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Pavla Holländera a Vlasty Formánkové - ze dne 19. června 2008 sp. zn. IV. ÚS 3114/07 ve věci ústavní stížnosti Mgr. S. Č. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. července 2007 č. j. 8 Ca 158/2007-96, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba proti rozhodnutí daňového orgánu.
Výrok
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. července 2007 č. j. 8Ca 158/2007-96 se ruší.
Odůvodnění
I.
Vymezení věci dle ústavní stížnosti a rekapitulace řízení před Ústavním soudem
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností napadla stěžovatelka v záhlaví označený rozsudek, vydaný v její daňové věci, s tvrzením, že se jím a jeho vydání předcházejícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu (ze dne 12. dubna 2007 č. j. 2 Afs 169/2006-87) cítí být dotčena ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces, plynoucím z čl.36 Listiny základních práv a svobod. Z toho důvodu požadovala, aby Ústavní soud předmětné rozhodnutí Městského soudu v Praze nálezem zrušil.
Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 8 Ca 158/2007, jejž si vyžádal, ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud v intencích relevantních pro posouzení návrhu stěžovatelky zjistil, že napadeným rozsudkem tamní soud zamítl její žalobu směřující proti přesně označenému rozhodnutí daňového orgánu. Městský soud v Praze tak učinil poté, co jeho předcházející rozhodnutí (ve prospěch stěžovatelky vyznívající rozsudek ze dne 16. května 2006 č. j. 8 Ca 244/2005-61) bylo zrušeno již citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu, přičemž byl při svém novém rozhodování ve smyslu § 110 odst. 3 s. ř. s. vázán právním názorem vysloveným v rozsudku kasačního soudu. Procesním aspektem s tímto rozhodováním spjatým bylo, že k projednání věci samé nenařídil jednání.
V rámci svých stížnostních bodů stěžovatelka vznesla jednak blíže formulované výhrady vůči postupu a vlastnímu…
