dnes je 29.11.2022

Input:

Nález 111/1998 SbNU, sv. 12, K přípustnosti opravného prostředku proti nikoli meritornímu rozhodnutí odvolacího soudu v trestním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 12, nález č. 111

III. ÚS 164/98

K přípustnosti opravného prostředku proti nikoli meritornímu rozhodnutí odvolacího soudu v trestním řízení

Rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty (§ 66 trestního řádu) je ex lege v zásadě podrobeno přezkumnému řízení (§ 66 odst. 4 tohoto zákona), a proto - z důvodu již dříve vyložených (III. ÚS 86/98) - podléhá přezkumu vyšším soudem i tehdy, bylo-li vydáno odvolacím soudem, u něhož řízení zpravidla končí, neboť zásada přezkumu rozhodnutí vydaných v soustavě obecných soudů náleží k základním ústavním principům spravedlivého procesu (tj. stanoveného postupu - viz čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 1. října 1998 sp. zn. III. ÚS 164/98 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. Ch. proti usnesení Městského soudu v Praze z 12. 2. 1998 sp. zn. 6 To 48/98 o uložení pořádkové pokuty podle § 66 odst. 1 trestního řádu.

I. Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 1998 sp. zn. 6 To 48/98 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 al. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a za podmínek stanovených zákonem [§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 2, 3 a 4 téhož zákona], napadl stěžovatel pravomocné usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. února 1998 (ve věci 6 To 48/98) a tvrdil, že tímto rozhodnutím obecný soud jako orgán veřejné moci porušil jeho ústavně zaručené základní právo plynoucí z čl. 1 Listiny základních práv a svobod, příp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.); podle tvrzení ústavní stížnosti mělo se tak stát tím, že obecný soud I. stupně svým rozhodnutím (viz vpředu) mu uložil pořádkovou pokutu ve výši 10 000 Kč [§ 66 odst. 1 trestního řádu (dále jen „tr.ř.“)] a v poučení o opravných prostředcích uvedl, že proti tomuto jeho rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Přes toto poučení, které nepokládal za zákonu odpovídající, stěžovatel opravný prostředek (stížnost) podal, nicméně ke dni podání ústavní stížnosti instančně nadřízený soud o ní nerozhodl. S odkazem na již zmíněné ústavně zaručené základní právo proto navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.

Účastník řízení o ústavní stížnosti Městský soud v Praze prostřednictvím předsedkyně senátu (§ 30 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.), o jehož rozhodnutí se jedná, se k ústavní stížnosti k výzvě Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 téhož zákona) vyjádřil tak, že tvrzení ústavní stížnosti s odkazem na § 141 odst. 2 tr.ř. odmítl a zdůraznil, že ústavní stížností napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení, v němž Městský soud v Praze rozhodoval jako soud odvolací a z tohoto důvodu podmínka (pro podání opravného prostředku) stanovená zákonem (rozhodování věci v prvém stupni) nebyla splněna; přesto však opravný prostředek stěžovatele byl předložen nadřízenému soudu (Vrchnímu soudu v Praze), nicméně tento soud o věci odmítl rozhodnout s tím, že jde o nepřípustný opravný prostředek a spis bez vyřízení

Nahrávám...
Nahrávám...