dnes je 6.7.2022

Input:

Nález 108/1998 SbNU, sv. 12, K počítání času

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 12, nález č. 108

IV. ÚS 365/97

K počítání času

V případě, kdy soudem aplikovaný právní předpis (zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů) neobsahuje speciální úpravu počítání času, je třeba za stavu, kdy konec lhůty připadl na neděli, vycházet z obecného pravidla počítání času, které platí jak pro lhůty hmotněprávní, tak pro lhůty procesní, totiž z pravidla, že posledním dnem lhůty se stává nejbližší následující pracovní den.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 25. září 1998 sp. zn. IV. ÚS 365/97 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. p. v Praze 3, v likvidaci, proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze sp. zn. 95 K 57/95 z 28. 7. 1997, kterým byla vyloučena z uspokojení v konkursu jeho přihláška pohledávky na úpadce A., s. r. o., Praha.

I. Výrok

Usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 28. 7. 1997 čj. 95 K 57/95-104 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), zrušení shora označeného usnesení Krajského obchodního soudu v Praze, kterým byla vyloučena z uspokojení v konkursu jeho přihláška pohledávky na úpadce A., s. r. o., Praha.

Na majetek úpadce byl prohlášen konkurs a první přezkumné jednání se konalo dne 22. 4. 1997. Stěžovatel, jako konkursní věřitel, přihlásil svoji pohledávku jejím osobním podáním do podatelny Krajského obchodního soudu v Praze dne 23. 6. 1997. Krajský obchodní soud však stížností napadeným usnesením vyloučil tuto pohledávku z uspokojení v konkursu s odůvodněním, že přišla opožděně, neboť byla podána po lhůtě 2 měsíců od prvního přezkumného jednání, jak stanoví § 22 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel na rozdíl od Krajského obchodního soudu v Praze zastává názor, že lhůta uvedená v odstavci 2 tohoto zákonného ustanovení je lhůtou procesní, a proto lze na počítání běhu této lhůty použít postup upravený v § 57 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Toto ustanovení o.s.ř. stanoví, že lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. V daném případě bylo tímto posledním dnem dvouměsíční lhůty k přihlášení pohledávky, která měla skončit v neděli dne 22. 6. 1997, pondělí dne 23. 6. 1997 jako nejblíže následující pracovní den. V tento den také byla shora uvedená přihláška Krajskému obchodnímu soudu v Praze doručena a nenastaly tak podmínky pro to, aby byla tato přihláška z uspokojení v konkursu vyloučena. Rozhodnutím krajského obchodního soudu o vyloučení přihlášky pohledávky z uspokojení v konkursu bylo proto dotčeno stěžovatelovo základní právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny, a proto stěžovatel navrhuje zrušení napadeného usnesení.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Krajského obchodního soudu v Praze a připojil si jeho spis sp. zn. 95 K 57/95.

Ve svém vyjádření k

Nahrávám...
Nahrávám...