dnes je 7.7.2022

Input:

Nález 103/2000 SbNU, sv. 18, K výkladu a aplikaci § 3 odst. 4, § 16 odst. 1 a § 213 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 31 odst. 2 písm. g) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákona č. 105/2000 Sb., bodu č. 74, v řízení před obecným soudem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 18, nález č. 103

IV. ÚS 565/99

K výkladu a aplikaci § 3 odst. 4, § 16 odst. 1 a § 213 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 31 odst. 2 písm. g) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákona č. 105/2000 Sb., bodu č. 74, v řízení před obecným soudem

Okolnosti případu, které by i ve spojení s kratší dobou trvání neplnění zákonné vyživovací povinnosti vedly k trestnému činu zanedbání povinné výživy, nemohou být podle názoru Ústavního soudu představovány tzv. “... všemi okolnostmi případu ...“. Tedy jak okolnostmi, s nimiž počítá § 213 trestního zákona jako se znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu, tak i všemi ostatními okolnostmi, danými mimo hranice skutkové podstaty zmíněného trestného činu. Takové chápání materiálního pojetí nejen konkrétně trestného činu podle § 213 trestního zákona, ale vůbec, směřuje proti principu legality trestního práva hmotného (nullum crimen, nulla poena sine lege). Nedostatek příslušných znaků skutkové podstaty trestného činu nelze zhojit ani případným odkazem na § 3 odst. 4 trestního zákona.

Pokud obecný soud opřel vinu trestným činem zanedbání povinné výživy stěžovatele o konkrétní okolnosti případu, které zvyšují konkrétní stupeň materiální stránky jeho činu, a uvedeným postupem tak nahrazoval nedostatek stránky formální, tj. absenci příslušného znaku skutkové podstaty trestného činu, a dospěl tudíž k závěru o vině pachatele, porušil tím čl. 39 Listiny základních práv a svobod, neboť “... jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem ...“. Orgán moci soudní nic takového, případ od případu, stanovit nemůže. Je neústavní, jestliže jiný subjekt než subjekt moci zákonodárné doplňuje podmínky trestnosti, chybějící v trestním zákoně, byť by to bylo v souladu s konkrétní materiální stránkou spáchaného činu, jíž ale nekoresponduje příslušný znak skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části trestního zákona.

Zařazením pohledávek výživného ze zákona (zákon č. 105/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tedy pohledávek jinak zatěžujících subjekt zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného, mezi pohledávky za konkursní podstatou, pokud vznikly po prohlášení konkursu, se mohou dosti podstatně měnit podmínky odpovědnosti za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 trestního zákona.

Tyto skutečnosti by měly obecné soudy zvažovat, zejména

s ohledem na obsah § 16 odst. 1 za středníkem trestního zákona, čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, popř. i čl. 15 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (č. 120/1976 Sb.), jakož i čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb. a č. 243/1998 Sb.)

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 28. června 2000 sp. zn. IV. ÚS 565/99 ve věci ústavní

Nahrávám...
Nahrávám...