dnes je 7.7.2022

Input:

Nález 103/1997 SbNU, sv. 9, K otázce okamžiku dovršení majetkové křivdy při posuzování nároku na restituci podle zákona č. 229/1991 Sb.

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 9, nález č. 103

IV. ÚS 117/96

K otázce okamžiku dovršení majetkové křivdy při posuzování nároku na restituci podle zákona č. 229/1991 Sb.

Ústavním soudem i obecnými soudy již judikovaný právní závěr (podle něhož při posouzení otázky, zda došlo k majetkové křivdě v tzv. rozhodném období, je třeba vyjít i z toho, kdy příslušný správní orgán rozhodoval o splnění podmínek dekretů prezidenta republiky z roku 1945 - nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 59/93, IV. ÚS 56/95, R 16/94 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 12. 1994 sp. zn. 4 Cdo 174/94), zdůrazňující okamžik rozhodování správními orgány, je třeba uplatnit také ve vztahu k eventuálnímu rozhodování tehdejších soudních orgánů, rozhodujících o zákonnosti rozhodnutí správních orgánů v rámci správního soudnictví.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 11. září 1997 sp. zn. IV. ÚS 117/96 ve věci ústavní stížnosti M.T.-W. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 13. 2. 1996 sp. zn. 28 Ca 247/95, potvrzujícímu rozhodnutí Okresního úřadu v Chrudimi, pozemkového úřadu z 10. 5. 1995 č. j. 399/95 o určení vlastnického práva k nemovitostem.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Ca 247/95 ze dne 13. 2. 1996 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 1996 sp. zn. 28 Ca 247/95, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Chrudimi, pozemkového úřadu ze dne 10. 5. 1995 č. j. 399/95, kterým bylo podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, rozhodnuto, že stěžovatel není vlastníkem v rozhodnutí pozemkového úřadu blíže specifikovaných nemovitostí. Stěžovatel má za to, že postupem Městského soudu v Praze, který rozhodoval o jeho opravném prostředku směřujícím proti nepravomocnému rozhodnutí pozemkového úřadu, došlo k porušení jeho základních práv a svobod zaručených ústavními zákony České republiky a mezinárodními smlouvami o lidských právech, jimiž je Česká republika vázána, konkrétně namítá porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR tím, že jeho právu nebyla poskytnuta dostatečná soudní ochrana. Po chybení Městského soudu v Praze spatřuje stěžovatel v jeho nesprávném právním názoru, podle něhož nemovitosti, jejichž vydání se stěžovatel domáhal podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších změn a doplnění, přešly na stát před rozhodným obdobím vymezeným tímto zákonem dne 18. 12. 1945, a to na základě výměru Zemského národního výboru v Praze ze dne 18. 12. 1945 č. j. 397/13-45-III-Pk.

Ústavní soud již v celé řadě svých dřívějších nálezů vyslovil, že není soudem nadřízeným soudům obecným, a proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, nicméně jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. Takové ústavně zaručené základní právo je zakotveno rovněž v čl. 36 odst. 1 Listiny, který přiznává každému

Nahrávám...
Nahrávám...