dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 102/2002 SbNU, sv. 27, K plné moci udělené právně neexistujícím subjektem; K vyměření celního dluhu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 27, nález č. 102

IV. ÚS 97/02

K plné moci udělené právně neexistujícím subjektem
K vyměření celního dluhu

Extenzivním výkladem ustanovení § 107 celního zákona nelze přenášet odpovědnost za vznik celního dluhu na subjekt, který jednal vždy pouze jako přímý zástupce.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 8. srpna 2002 sp. zn. IV. ÚS 97/02 ve věci ústavní stížnosti B., a. s., proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 21. 11. 2001 sp. zn. 30 Ca 333/99, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí Celního ředitelství Brno ze 4. 8. 1999 sp. zn. 3605-0101-01/99, jímž byla na základě odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu Břeclav z 10. 5. 1999 č. j. 1076-0221/99 o dodatečném vyměření celního dluhu změněna celková výše celního dluhu.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2001 č. j. 30 Ca 333/99-35 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Stěžovatel se s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) v návaznosti na čl. 2 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen „Pakt“) domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2001 č. j. 30 Ca 333/99-35, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Celního ředitelství Brno ze dne 4. 8. 1999 sp. zn. 3605-0101-01/99, jímž byla na základě odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu Břeclav ze dne 10. 5. 1999 č. j. 1076-0221/99 o dodatečném vyměření celního dluhu ve výši 2 574 563 Kč změněna celková výše celního dluhu na 2 572 755 Kč. Krajský soud žalobu zamítl s odůvodněním, že stěžovatel, který v celním řízení vystupoval jako přímý zástupce na základě plné moci, jím ve skutečnosti nebyl, neboť plná moc byla absolutně neplatná. Tím, že projevil vůli navrhnout předmětné zboží do celního režimu a přitom nebyl celní zástupce, podal tak celní prohlášení jako deklarant a stal se dlužníkem podle § 238 odst. 3 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, v platném znění, (dále jen „celní zákon“).

Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje s uvedeným závěrem nesouhlas a uvádí, že jako obchodní subjekt, který provozuje dopravní, spediční a celní služby, uzavřel mandátní smlouvu a na jejím základě převzal plnou moc k přímému zastupování v celním řízení od osoby, vydávající se za zástupce firmy CH. P. D., která se prokázala ověřenou kopií živnostenského listu. Tohoto podnikatele zastupoval v celním řízení při dovozu zboží z Rakouska, kdy dne 26. 2. 1997 jako zástupce deklaranta firmy CH. P. D. podal celní prohlášení na propuštění zboží deklarovaného jako přípravky proti zamrzání do režimu volného oběhu. Posléze pak bylo zjištěno, že se jedná o roztok kvasného lihu a přípravek byl chybně zařazen v rámci celního sazebníku a že firma CH. P. D. právně neexistuje, přičemž živnostenský list i ověření jeho fotokopie jsou zfalšovány. Řízení o celním deliktu bylo zastaveno, neboť ze strany stěžovatele se neprokázalo žádné zavinění při vystavení celního prohlášení s nesprávným údajem o zařazení zboží podle celního sazebníku.

Stěžovatel spatřuje porušení svých práv v nezajištění spravedlivé ochrany svých práv a

Nahrávám...
Nahrávám...