dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 101/1996 SbNU, sv. 6, K otázce kritérií a mezí správního uvážení;

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, nález č. 101

IV. ÚS 116/96

K otázce kritérií a mezí správního uvážení
K otázce rozhodnutí soudu bez jednání podle § 250f občanského soudního řádu

Kritérium zvolené v případě uvedeném v § 5 odst. 3 vyhlášky Federálního ministerstva financí č. 193/1989 Sb., kterou se provádí zákon o důchodové dani, musí obsahovat atributy „vhodnosti“, tj. musí posléze umožnit, aby byly dodrženy základní zásady daňového řízení stanovené v ustanovení § 2 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Teprve zjištění vhodnosti použitého kritéria umožňuje posoudit otázku, zda správní uvážení vybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem (§ 245 odst. 2 občanského soudního řádu).

Nález

Ústavního soudu České republiky (IV. senátu) ze dne 10. října 1996 sp. zn. IV. ÚS 116/96 ve věci ústavní stížnosti bytového družstva N. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 13. 2. 1996 sp. zn. 28 Ca 99/95 o zamítnutí žaloby proti rozhodnutím správních orgánů ve věci daňové povinnosti.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 1996 čj. 28 Ca 99/95-25 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze zamítajícímu stěžovatelovu žalobu na přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 21. 2. 1995 čj. FŘ-7369/94, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti dodatečnému platebnímu výměru č. 107/93 na důchodovou daň za rok 1992, vydanému dne 27. 12. 1993 Finančním úřadem pro Prahu 1 pod čj. FÚ-1-2-8898/93, stěžovatel v podstatě uvádí, že postupem soudu a správních orgánů byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva a svobody, zejména článek 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, článek 11 odst. 5 Listiny, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona, resp. článek 11 odst. 1 Listiny, že každý má právo na ochranu svého majetku, článek 36 a článek 38 Listiny, že každý má právo, byl-li rozhodnutím orgánu veřejné správy zkrácen na svých právech, obrátit se na soud, a právo, aby jeho věc byla projednána veřejně v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem provedeným úkonům, článek 1 Listiny - porušení zásady rovnosti před zákonem, spočívající v nestejných podmínkách zdanění u bytových družstev a lidových bytových družstev (§ 3 odst. 3 písm. c) poslední věta zákona č. 157/1989 Sb., ve znění pozdějších předpisů), jakož i v nestejných podmínkách zdanění u bytových družstev podle § 3 odst. 2 citovaného zákona a § 3 odst. 4 citovaného zákona, resp. obdobně u subjektů, jejichž příjmy z regulovaného nájemného podléhají zdanění, oproti subjektům, u nichž zdanění nepodléhají, a nemohou tak uplatnit všechny výdaje na dosažení příjmů, jakož i tomu odpovídající příslušná ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel totiž od počátku tvrdil, že ve smyslu ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 157/1989 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je bytovým družstvem, které se zabývá činností pro jiné

Nahrávám...
Nahrávám...