dnes je 9.12.2022

Input:

Nález 10/1997 SbNU, sv. 7, K ustanovení § 71 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 7, nález č. 10

I. ÚS 223/95

K ustanovení § 71 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Dle § 71 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, pravomocná rozhodnutí vydaná na základě právního předpisu, který byl později zrušen, zůstávají nedotčena; práva a povinnosti podle takových rozhodnutí však nelze vykonávat. Ústavní soud proto nemohl uvedené rozsudky krajského soudu zrušit a nemohl než návrh na jejich zrušení zamítnout. Současně však zjišťuje, že k porušení základních práv navrhovatele by došlo jejich vykonatelností, kterou vylučuje § 71 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podle něhož pravomocná rozhodnutí vydaná na základě právního předpisu, jenž byl zrušen, zůstávají sice nedotčena, avšak práva a povinnosti podle takových rozhodnutí nelze vykonávat. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek krajského soudu sice není zrušen, není však vykonatelný.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 30. ledna 1997 sp. zn. I. ÚS 223/95 ve věci ústavní stížnosti K.C. proti rozsudkům Krajského soudu v Brně z 11. 8. 1995 sp. zn. 29 Ca 317/94 a 29 Ca 202/95 o určení vlastnického práva k nemovitostem.

I. Výrok

1. Návrh na zrušení ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb. ve slovech: „trvale žijící na území České republiky“ se odmítá.

2. Návrh na zrušení rozsudků Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 1995 sp. zn. 29 Ca 317/94 a 29 Ca 202/95 se zamítá.

II. Odůvodnění

1. K.C. podal dne 5. 10. 1995 k Ústavnímu soudu ústavní stížnost proti výše uvedeným rozsudkům Krajského soudu v Brně, jimiž tento soud potvrdil rozhodnutí Okresního úřadu Brno-venkov, která stanovila, že navrhovatel není vlastníkem předmětných nemovitostí v katastrálním území N., protože právní předchůdce navrhovatele, který byl původním vlastníkem předmětných pozemků, ke dni své smrti nesplňoval podmínku trvalého pobytu na území České republiky danou ustanovením § 2 odst. 1 zák. č. 243/1992 Sb., v tehdy platném znění. Navrhovatel svoji ústavní stížnost zároveň spojil s návrhem na zrušení ustanovení části zákona č. 243/1992 Sb., ve znění pozdějších novel, a to ustanovení § 2 odstavce 1 části prvé věty za čárkou ve slovech „trvale žijící na území České republiky“. V přípisu ze dne 11. 3. 1996 navrhovatel prohlásil, že bere zpět návrh na zrušení výše uvedené části zákona, a to s ohledem na skutečnost, že nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/95 uveřejněným pod č. 29/1996 Sb. byla předmětná část zákona zrušena.

Navrhovatel podal svoji stížnost na základě ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb., dle něhož ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem.

V odůvodnění stěžovatel uvedl, že dle jeho názoru Okresní úřad Brno-venkov, pozemkový úřad i Krajský soud v Brně svými rozhodnutími porušily ústavně zaručenou svobodu pohybu a pobytu dle článku 14 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), byť jejich postup vycházel

Nahrávám...
Nahrávám...