dnes je 28.3.2024

Input:

Místní poplatky v praxi obcí

25.4.2023, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.4 Místní poplatky v praxi obcí

Mgr. Jan Břeň

Na základě zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o místních poplatcích"), mohou obce formou obecně závazné vyhlášky zavést některý z místních poplatků, které jsou tímto zákonem stanoveny. Zavedení místního poplatku je právem (nikoliv povinností) obce, přičemž nezbytným předpokladem jeho realizace je předchozí vydání právního předpisu obce v samostatné působnosti, který musí plně respektovat jednotlivé hranice (omezení) obsažené v zákoně o místních poplatcích.

Místní poplatek jako obecní daň

Možnost (pravomoc) obce zavést jeden či více (v současné době až osm) místních poplatků je jedním z významných projevů ekonomické samostatnosti obce, která vychází, resp. je zaručena čl. 101 odst. 3 Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších ústavních zákonů), podle něhož jsou územní samosprávné celky (tj. obce, kraje a hlavní město Praha) veřejnoprávními korporacemi (tj. právnickými osobami veřejného práva), které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Právě zavedením jednoho či více místních poplatků může obec pozitivně ovlivňovat příjmovou stránku svého rozpočtu a tím dílčím způsobem posílit svoji ekonomickou samostatnost.

Ekonomická samostatnost obce však není a ani nemůže být bezbřehá, neboť i obec se musí pohybovat v hranicích právního řádu, přičemž ve vztahu k místním poplatkům její omezení vyplývá z čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (která byla publikovaná pod č. 2/1993 Sb.), podle kterého daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

Existence zákona o místních poplatcích je tedy v intencích znění čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod nezbytným základem pro možnost obce zavést ten či onen místní poplatek. Obec může zavést pouze takový místní poplatek, který upravuje aktuální znění zákona o místních poplatcích, přičemž zároveň musí respektovat veškeré jeho aktuální zákonné limity (např. zákonné vymezení poplatníků či plátců, maximální výše sazeb, apod.). Pokud některý z místních poplatků je zákonem o místních poplatcích zrušen, anebo jsou změněny jeho parametry, musí obec, která tento místní poplatek v minulosti zavedla, na to adekvátně reagovat (tj. zrušit již v zákoně o místních poplatcích neexistující místní poplatek, pokud případně z přechodných ustanovení příslušné novely zákona jednoznačně nevyplývá jiný možný "dočasný" postup, popřípadě novelizovat svoji obecně závaznou vyhlášku, pokud došlo k "významnějším" změnám zákonných parametrů předmětného místního poplatku).

Místní poplatky (na rozdíl od správních či soudních poplatků) jsou svojí povahou "daní", neboť stejně jako daň

  • představují nenávratný veřejný příjem,

  • slouží k realizací veřejných (v daném případě obecních) potřeb,

  • jsou periodickou neekvivalentní platbou (není za ně poskytována žádná přímá protihodnota).

Správně by tedy místní poplatky měly být formálně označeny např. jako místní či obecní daně.

Druhy místních poplatků

Podle současného znění zákona o místních poplatcích může obec zavést tyto místní poplatky:

  1. místní poplatek ze psů (§ 2),
  2. místní poplatek z pobytu (§ 3 až § 3h),
  3. místní poplatek za užívání veřejného prostranství (§ 4),
  4. místní poplatek ze vstupného (§ 6),
  5. místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst (§ 10),
  6. místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace (§ 10c),
  7. místní poplatky za komunální odpad (společná ustanovení k oběma těmto místním poplatkům jsou obsažena v § 10o až § 10r), kterými jsou:
    1. místní poplatek za obecní systém odpadového hospodářství (§ 10e až § 10h) a
    2. místní poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci (§ 10i až § 10n).

Zákonný výčet druhů místních poplatků (výše stanovený) je taxativní (obec tudíž nesmí zavést jiný druh místního poplatku, než který je v zákoně aktuálně uvedený). Počet místních poplatků se v průběhu existence zákona o místních poplatcích měnil (některé byly zrušeny či naopak nově zavedeny, popřípadě došlo k jejich zásadní transformaci).

Od nabytí účinnosti zákona o místních poplatcích (tj. ode dne 1. ledna 1991) až do současnosti tvoří soustavu místních poplatků podle tohoto zákona nepřetržitě 4 druhy místních poplatků (místní poplatek ze psů, místní poplatek za užívání veřejného prostranství, místní poplatek ze vstupného a místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst).

Od výše uvedeného počátku účinnosti zákona o místních poplatcích v minulosti existovaly rovněž

  • dislokační místní poplatek (do 31. prosince 1992 – viz původní § 8),

  • místní poplatek z reklamních zařízení (do 30. června 1994 – viz původní § 5) a

  • místní poplatek z prodeje alkoholických nápojů a tabákových výrobků (do 30. června 1994 – viz původní § 9).

V období od 1. ledna 1998 do 31. prosince 2011 zákon o místních poplatcích upravoval místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj (viz původní § 10a) a v období od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2021 obce mohly mít zavedený místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (viz původní § 10b; tento místní poplatek byl sice ke dni 31. prosince 2020 zákonem zrušen, avšak na základě přechodného ustanovení čl. II bodu 2 zákona č. 543/2020 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností, jej obce mohly vybírat ještě v poplatkovém období roku 2021, pokud ho obec zavedla přede dnem nabytí účinnosti citovaného zákona č. 543/2020 Sb., tj. přede dnem 1. ledna 2021).

Od 1. ledna 2002 do současnosti existuje místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace a s účinností od 1. ledna 2020 (viz novela zákona o místních poplatcích č. 278/2019 Sb.) se namísto předchozích dvou obdobných místních poplatků, konkrétně místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt (viz původní § 3 zákona č. 565/1990 Sb.) a místního poplatku z ubytovací kapacity (viz původní § 7), zavedl jediný místní poplatek, a sice místní poplatek z pobytu.

V jednotlivých ustanoveních zákona o místních poplatcích jsou pak všechny druhy místních poplatků blíže specifikovány z hlediska předmětu místního poplatku, určení poplatníka (případně plátce) místního poplatku, sazby místního poplatku (včetně případné paušální částky) a stanovení jeho splatnosti.

Zavedení místních poplatků obecně závaznou vyhláškou

Podle § 14 odst. 1 zákona o místních poplatcích obec zavádí místní poplatek obecně závaznou vyhláškou, přičemž v souladu s odstavcem 2 tohoto ustanovení obec v obecně závazné vyhlášce vždy (tedy u všech druhů místních poplatků) upraví

  1. sazbu místního poplatku,
  2. lhůtu pro podání ohlášení, nevyloučí-li povinnost ohlášení podat, a
  3. splatnost místního poplatku.

V případě místního poplatku za užívání veřejného prostranství nebo místního poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst má obec vedle výše povinných náležitostí rovněž povinnost v obecně závazné vyhlášce určit místa, která těmto místním poplatkům v obci podléhají. V případě místního poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci, musí obec v obecně závazné vyhlášce zvolit jeden z dílčích základů tohoto místního poplatku a může určit minimální dílčí základ tohoto místního poplatku.

Podle § 14 odst. 3 zákona o místních poplatcích obec v obecně závazné vyhlášce může (u všech druhů místních poplatků) dále

Nahrávám...
Nahrávám...