dnes je 29.3.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 924

1.12.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.2.2.4.1.1
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 924

JUDr. Monika Schön, Ph.D.

[Předběžná úprava poměrů k dítěti]

Komentované ustanovení upravuje možnost rychlého veřejnoprávního zásahu do soukromé sféry, do rodinných poměrů dítěte a – zpravidla – jeho rodičů, případně jiné osoby, jež má k dítěti povinnost a právo péče.

Toto ustanovení je nerozlučně spjato s procesní úpravou (§ 452 a násl. ZŘS), ostatně samo je procesní povahy. Není zcela zřejmé, z jakého důvodu zákonodárce toto ustanovení zařadil do pramene hmotněprávní úpravy, tím spíše, když obdobná – podrobnější – úprava je obsažena v procesním předpisu (v § 452 a násl. ZŘS), nicméně nejedná se o výjimku.1

Hovoří-li v § 924 zákon o dítěti, je tím míněna nezletilá, ne plně svéprávná osoba. Tento závěr jednoznačně plyne z povahy věci, ze systematiky úpravy (zařazení v rámci úpravy vztahů mezi rodiči a dětmi) a konečně též z důvodové zprávy.2

Obecné podmínky zásahu soudu

Ústavní rámec postupu podle § 924 je založen ustanovením čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, stanovící limity omezení práv rodičů a odnětí dítěte z jejich péče. Na úrovni mezinárodní úpravy jsou pak základní meze zásahu státu dány ustanovením čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vylučujícím zásah státu do soukromého a rodinného života, s výjimkou zásahu na základě zákona a k ochraně hodnot uvedených v čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Obě uvedená ustanovení jsou pak hojně rozvíjena judikaturou jak českých vysokých soudů, tak Evropského soudu pro lidská práva. Všechny zmiňované soudy zdůrazňují, že jakýkoliv zásah státu:

−musí splňovat podmínku nezbytnosti (naléhavá potřeba okamžitě upravit poměry k dítěti),

−musí být veden legitimním cílem (ochrana základních potřeb dítěte) a

−přijaté opatření musí být přiměřené tomuto cíli (proporcionalita).

Předpoklady pro zásah soudu

Komentované ustanovení výslovně uvádí následující předpoklady odůvodňující rychlý zásah soudu:

  1. dítě se ocitlo ve stavu nedostatku řádné péče, nebo
  2. je ohrožen nebo byl narušen:

život,

normální vývoj,

jiný důležitý zájem dítěte.

Ve všech uvedených případech je zcela irelevantní, zda právně poměry k dítěti upraveny jsou (tedy zda je tu osoba, která má o dítě pečovat, avšak tuto povinnost a právo řádně neplní), či nikoliv (například v důsledku úmrtí osoby, jíž svědčily povinnost a právo péče). Podstatný je faktický stav, kdy dítě nemá uspokojivě zabezpečeny základní potřeby. Nejčastěji se jedná o situace, kdy dítě bylo vystaveno násilí, špatnému zacházení nebo pohlavnímu zneužívání, kdy byl zjištěn nedostatek citového zázemí dítěte, znepokojivý zdravotní stav či psychická nerovnováha u rodičů (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. 10. 2006 ve věci Wallová a Walla proti České republice, rozsudek téhož soudu ze dne 21. 6. 2007 ve věci Havelka a ostatní proti České republice, případně stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. Cpjn 202/2010).

Jde-li o podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání a je potřebná hospitalizace dítěte, lze dítě podle § 38 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, hospitalizovat bez souhlasu zákonného zástupce. V tomto případě se proto neuplatní postup podle § 924, k hospitalizaci dítěte není vůbec nutný zásah soudu.

Ocitlo-li se dítě v problematické situaci a je-li nutná intervence ze strany státu, je třeba, aby vhodná opatření byla přijata rychle, jinak zásah ztrácí na efektivitě.

Forma zásahu soudu

V případě splnění shora uvedených předpokladů pro zásah do poměrů dítěte soud primárně musí zvažovat umístění dítěte do některé z forem náhradní rodinné péče (svěření dítěte do péče jiné osoby podle § 953 a násl., svěření do pěstounské péče podle § 958 a násl.), a teprve není-li to možné, lze dítě svěřit do péče ústavní (§ 971 a násl.).

Opatření spočívající v odnětí dítěte z péče jeho rodičů je nejradikálnějším zásahem, je proto vždy třeba přistupovat k němu jako k ultima ratio (shodně srov. například odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2244/09 a nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. II. ÚS 2546/10). Samotná možnost umístit dítě do vhodnějšího prostředí nemůže být důvodem rozdělení rodiny a odnětí dítěte jeho rodičům (typicky v případě nevyhovujících bytových podmínek rodiny), neboť při takovém postupu není splněn požadavek nezbytnosti zásahu (shodně srov. též stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. Cpjn 202/2010, a odůvodnění rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. 10. 2006 ve věci Wallová a Walla proti České republice).

Důsledky rozhodnutí soudu

Dojde-li k umístění dítěte do vhodného prostředí (srov. § 452 a násl. ZŘS), takže rodiče nadále mj. neplní fakticky svou vyživovací povinnost, je tímto rozhodnutím zasaženo výlučně do povinnosti a práva péče o dítě, nikoliv do vyživovací povinnosti k dítěti. Rodiče proto mají nadále k dítěti vyživovací povinnost a soud může její rozsah upravit svým rozhodnutím (srov. § 975).

Samotným rozhodnutím soudu, jímž jsou poměry k dítěti upravovány podle § 924, přitom aktivita státu nekončí. S ohledem na pozitivní závazky plynoucí z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je stát povinen přijmout vhodná opatření směřující k sanaci poměrů v rodině (k pozitivnímu závazku státu plynoucímu z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod srov. odůvodnění rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. 2. 2002 ve věci Kutzner proti Německu a dále komentář k § 888).

Procesní souvislosti

Jak uvedeno shora, komentované ustanovení je procesní povahy a do značné míry se překrývá s totožnou úpravou obsaženou v § 452 odst. 1 ZŘS, jež nad rámec § 924 stanoví, že upravit takto poměry k dítěti předběžným opatřením lze pouze na nezbytně nutnou dobu (což je dále rozvedeno v § 459 ZŘS) a že opatřením lze nařídit umístění dítěte do vhodného prostředí. Co se rozumí vhodným prostředím, je dále rozvedeno v § 452 odst. 2 ZŘS.

V praxi se pro předběžné opatření podle § 452 a násl. ZŘS vžilo označení "rychlé předběžné opatření", neboť o návrhu na ně soud rozhoduje bezodkladně, nejpozději do čtyřiadvaceti hodin (§ 456 ZŘS). Vzhledem k potřebě okamžitě upravit poměry a vzhledem ke krátké lhůtě, kterou pro tyto účely má soud k dispozici, nevyhnutelně dochází k omezení některých procesních standardů, mj. není vyžadováno zastoupení dítěte (srov. dikci "rozhodnutí soudu nepřekáží, pokud dítě není řádně zastoupeno"), a zpravidla nelze ani plně realizovat participační práva dítěte (§ 867, § 20 odst. 4 ZŘS§ 100 odst. 3 OSŘ). Provádět výslechy účastníků řízení je namístě pouze za podmínky, že je to pro rozhodnutí soudu nezbytné a fakticky možné s ohledem na krátkou lhůtu pro rozhodnutí soudu (shodně – byť ve vztahu k výslechu rodičů – srov. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2004, sp. zn. III. ÚS 459/03).

Nejsou-li splněny podmínky pro rozhodnutí předběžným opatřením podle § 452 a násl. ZŘS, není tím samo o sobě vyloučeno rozhodnutí tzv. běžným předběžným opatřením podle § 74 a násl. OSŘ. Soud tedy může poměry upravit předběžným opatřením podle § 74 a násl. OSŘ (srov. též odůvodnění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 2001, sp. zn. 26 Co 228/2001). Vydá-li soud předběžné opatření, pro posouzení, zda se jedná o "rychlé (podle § 452 a násl. ZŘS) či "běžné" (podle § 74 a násl. OSŘ) předběžné opatření, je podstatný obsah usnesení, nikoliv to, o jaké ustanovení soud v odůvodnění usnesení výslovně vydání předběžného opatření opřel (srov. odůvodnění usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 3. 2016, sp. zn. 15 Co 140/2016).

Judikatura

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. října 2006 ve věci Wallová a Walla proti České republice

Pro rodiče a dítě je být spolu podle ustálené judikatury Soudu základním prvkem rodinného života (Kutzner proti Německu, viz výše, § 58) a vnitrostátní opatření, která jim v tom brání, představují zásah do práva zaručeného článkem 8 Úmluvy (K. a T. proti Finsku [velký senát], č. 25702, § 51, ESLP 2001-VII). Takový zásah není v rozporu s článkem 8, pouze je-li "v souladu se zákonem", sleduje-li některý nebo některé z cílů uvedených v druhém odstavci tohoto článku a je-li pro dosažení těchto cílů "nezbytný v demokratické společnosti". Pojem "nezbytnosti" znamená zásah založený na naléhavé společenské potřebě, která je zejména přiměřená sledovanému legitimnímu cíli (viz například Couillard Maugery proti Francii, č. 64796/01, § 237, 1. červenec 2004). (...)

Možnost umístit dítě do prostředí vhodnějšího pro jeho výchovu nemůže sama o sobě odůvodňovat jeho násilné odnětí biologickým rodičům; takový zásah do práva rodičů těšit se rodinnému životu se svým dítětem ve smyslu článku 8 Úmluvy musí být nadto ještě "nezbytný" s ohledem na další okolnosti (K. a T. proti Finsku [velký senát], viz výše, § 173; Kutzner proti Německu, viz výše, § 69). Článek 8 navíc ukládá státu pozitivní závazky, které jsou těsně spjaty s účinným "respektováním" rodinného života. Jakmile je tedy prokázána existence rodinného vztahu, musí stát v zásadě jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a přijmout vhodná opatření za účelem sloučení rodiče s dítětem (Kutzner proti Německu, viz výše, § 61).

Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 2010, sp. zn. Cpjn 202/2010

Pro rodiče a dítě je možnost být spolu základním prvkem rodinného života. Opatření, která jim v tom brání, představují zásah do práva na rodinný život (srov. čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Takový zásah ze strany státu (soudu) je možný, jen je-li nezbytný a v souladu se zákonem; nezbytnost znamená, že zásah je založen na naléhavé společenské potřebě, která je zejména a přiměřená sledovanému legitimnímu cíli, kterým je ochrana zájmu dětí. Jde zejména o případy, kdy děti byly vystaveny násilí nebo špatnému zacházení nebo pohlavnímu zneužívání, kdy byl zjištěn nedostatek citového zázemí nebo znepokojivý zdravotní stav či psychická nerovnováha u rodičů (srov. např. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. 10. 2006 ve věci Wallová a Walla proti České republice, stížnost č. 23848/04, nebo ze dne 21. 6. 2007 ve věci Havelka a ostatní proti České republice, stížnost č. 23499/06).

Rozdělení rodiny (a nařízení ústavní výchovy takovým opatřením nepochybně je) tak představuje až nejkrajnější opatření, které je možné přijmout – jak vyplývá z doslovného znění ustanovení § 46 odst. 2 ZR – jen jestliže výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí (svěřením dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče - § 45 ZR, svěřením dítěte do pěstounské péče – § 45a až § 45d ZR) nebo rodinnou péčí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou

Nahrávám...
Nahrávám...