dnes je 28.3.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1893

1.12.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.1.6.1.2.1.6
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1893

JUDr. Monika Schön, Ph.D.

[Převzetí majetku]

Nově občanský zákoník upravuje "převzetí majetku", či spíše převzetí jmění (srov. níže). ObčZ důsledky převzetí majetku (ani převzetí jmění) neobsahoval. Jako inspirační zdroj zde zřejmě sloužilo ustanovení § 1409 OZO, které ovšem upravuje převzetí jmění (či podniku), nikoli majetku. Obdobně pak ustanovení § 272 zákona č. 141/1950, občanského zákoníku.

Z ustanovení § 1893 lze dovodit dva závěry. Především to, že zákonodárce opět s možností převzetí majetku (jmění) počítá a připouští jej. Dále potom to, že s ním spojuje právní následky (přistoupení k dluhu, tj. kumulativní intercese, srov. níže).

S ohledem na výluku v ustanovení § 1894 se pasivní solidarita neuplatní při převzetí majetku při přeměně právnické osoby, zcizení závodu nebo jeho pobočky, a dále tehdy, stanoví-li tak zvláštní právní úprava (srov. například solidární odpovědnost za dluhy zůstavitele nabyvatele a zcizitele dědictví podle ustanovení § 1720).

Převzetí

Pokud jde o převzetí, to zákon nijak blíže nevymezuje. Dovozujeme proto, že může jít o úplatné (koupě) i bezúplatné převzetí (darování), v každém případě ovšem o převod (tj. singulární sukcesi), nikoli přechod (nikoli univerzální sukcesi), neboť ustanovení § 1893 používá výraz "zcizitel". To odpovídá účelu ustanovení § 1893, tj. ochraně věřitele (srov. níže).

Komentované ustanovení nestanoví podmínky převodu. V tomto směru je proto třeba použít obecnou úpravu (pro převod vlastnického práva k věci obecně ustanovení § 1099 an., převod vlastnického práva k movité věci ustanovení § 1101, převod vlastnického práva k movité věci zapsané do veřejného seznamu ustanovení § 1102, převod vlastnického práva k cennému papíru ustanovení § 1103 an., převod vlastnického práva k nemovitosti zapsané do veřejného seznamu ustanovení § 1105, pro postoupení pohledávky ustanovení § 1879 an.).

Rozhodný okamžik a vliv převzetí na promlčení

Z časového hlediska pro vznik solidární povinnosti není určující účinnost smlouvy či nabytí práva podle smlouvy, ale okamžik převzetí (srov. dikci ustanovení § 1893). Solidární povinnost vzniká ve vztahu k dluhům, které existovaly k tomuto okamžiku, tj. k převzetí.

Vznik pasivní solidarity podle ustanovení § 1893 nemá vliv na běh promlčecí lhůty, převzetím majetku nezačíná ve vztahu k nabyvateli majetku běžet nová lhůta.

Systematika právní úpravy

Ustanovení § 1893 upravuje změnu závazku, a to změnu v subjektech závazku. S ohledem na nadpis u komentovaného ustanovení ("Převzetí majetku") se na první pohled jeví, že jde ve skutečnosti o změnu v osobě věřitele, tzn. komentované ustanovení by bylo namístě zařadit do pododdílu 1 (ustanovení § 1879 an.).1 "Majetek" je totiž tradičně vnímán jako soubor aktiv, nikoli pasiv (srov. též ustanovení § 495, rozlišující majetek a jmění). Obsah ustanovení § 1893 nicméně svědčí o tom, že bez ohledu na nadpis v něm zákonodárce chtěl upravit nejenom převod (převzetí) majetku (aktiv), ale zejména vznik pasivní solidarity dlužníka (zcizitele majetku) a nabyvatele majetku.

Smysl a účel úpravy

Smyslem a účelem úpravy v ustanovení § 1893 je jednoznačně ochrana majetkových zájmů věřitele. Jeho postavení se převzetím majetku nemůže zhoršit (dlužník nemůže fakticky uniknout svým povinnostem tím, že by se zbavil majetku, z něhož by bylo možné uspokojit věřitele). Postavení věřitele se převzetím majetku dlužníka může pouze zlepšit tak, že věřitel získá dalšího dlužníka, vůči němuž bude moci uplatnit svou pohledávku, a původní i nový dlužník budou mít postavení solidárních dlužníků (srov. ustanovení § 1872 an.).

Svým účelem se úprava v ustanovení § 1893 podobá úpravě relativní neúčinnosti právních jednání (srov. ustanovení § 589 - § 599), liší se však účinky. Ustanovení § 1893 se nedotýká účinnosti právního jednání, věřitel se může uspokojit z jakéhokoli majetku dlužníka či nového solidárního dlužníka (nabyvatele majetku) do určité výše (do výše hodnoty převzatého majetku podle ustanovení § 1893 odst. 1, případně bez omezení u osoby blízké podle ustanovení § 1893 odst. 2). Při relativní neúčinnosti podle ustanovení § 589 an. se věřitel může uspokojit pouze z toho majetku, k němuž bylo převedeno právo relativně neúčinným právním jednáním. Oba instituty směřují k ochraně majetkových zájmů věřitele.

Převzetí majetku či jeho poměrně určené části

Převzetí majetku podle ustanovení § 1893 je – vyjdeme-li z jazykového znění - zjevně koncipováno jako převzetí bez individuálního určení: Převzít lze takto celý majetek, nebo jeho poměrně (nikoli však individuálně) určenou část. Pokud by měla být převedena individuálně určená část, je namístě využít jiný postup (koupě, darování, postoupení pohledávky apod.).

Je však třeba dodat, že ve vztahu k historické úpravě (ustanovení § 1409 OZO) judikatura připouštěla též možnost převodu určité části majetku zcizitele za podmínky, že tvořil "určitou hospodářskou jednotku" [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1931, sp. zn. Rv I 1871/30 (Vážný č. 11268/1931)].

Pokud bychom zvažovali možnost individuálně určené části majetku z hlediska účelu úpravy v ustanovení § 1893, tj. ochrana majetkových zájmů věřitele, nezdá se, že by takový zájem věřitele jakkoli utrpěl v případě převzetí individuálně určené části majetku. Z tohoto hlediska se tedy zdá, že by též převzetí individuálně určené části majetku podle ustanovení § 1893 bylo možné připustit. Je však třeba zvažovat též další otázky, např. ochranu postavení nabyvatele majetku, ochranu jeho dobré víry a právní jistoty obecně. Rakouská teorie ve vztahu k ustanovení § 1409 OZO dovodila, že toto ustanovení lze aplikovat též v případě individuálně určené věci, avšak pouze tehdy, pokud jde o věc tvořící naprosto převažující část převodcova majetku a současně tato okolnost je nabyvateli známa.2

Důsledky převzetí (odst. 1)

Převzetím majetku či jeho poměrné části se nabyvatel stává solidárním dlužníkem (kumulativní intercese) u dluhů, které souvisejí s převzatým majetkem (typicky majetek pořízený z částky čerpané z úvěru a dluh z této smlouvy o úvěru) a o nichž nabyvatel při uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět (srov. ustanovení § 4 odst. 2). Na rozdíl od přistoupení k dluhu, u něhož zákon vyžaduje dohodu věřitele s dalším dlužníkem (srov. ustanovení § 1892), tak pasivní solidarita vzniká ex lege jako důsledek smluvního ujednání původního dlužníka a nabyvatele o převzetí majetku.

Není zcela jasné, zda pasivní solidarita podle ustanovení § 1893 může vzniknout pouze u dluhů soukromoprávní povahy, či též u veřejnoprávních dluhů (daně, poplatky). Judikatura k této otázce dosud dostupná není.

K pasivní solidaritě srov.

Nahrávám...
Nahrávám...