Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1871

 Nahoru [Dělitelné plnění]

Dělitelné plnění je takové, které lze plnit po částech (postupně po dílčích plněních), aniž je tím plnění jako celek znehodnoceno, případně aniž ztrácí svůj význam. Typickým příkladem dělitelného plnění je plnění v penězích, kdy pro kvalitu a kvantitu plnění není podstatné, zda je celá peněžní částka poskytnuta najednou či v několika částech.

Závazky s dělitelným plněním jsou svou podstatou několika samostatnými, na sobě nezávislými závazky, které pojí jeden právní titul. Samostatně je proto lze uplatnit, samostatně se u nich posuzuje promlčení, samostatně je lze plnit atd.

Závazky s dělitelným plněním mohou být solidární (k dlužnické solidaritě srov. úpravu v ustanovení § 1872 an., k věřitelské solidaritě srov. úpravu v ustanovení § 1877 an.) nebo dílčí, kdy každý dlužník je povinen za sebe, každý věřitel je oprávněn za sebe (naopak u solidárních závazků jsou dlužníci povinni společně a nerozdílně, věřitelé jsou oprávněni společně a nerozdílně).

Není-li sjednáno, případně rozhodnutím soudu či právní úpravou stanoveno jinak, jsou společné závazky s dělitelným plnění zásadně závazky dílčími (srov. ustanovení § 1871 odst. 1 a téř např. ve vztahu ke smlouvě o půjčce podle ObčZ rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 33 Odo 250/2002; jeho závěry jsou použitelné též ve vztahu k aktuální právní úpravě). U některých závazků je pak přímo zákonem stanoveno, že jde o závazky dílčí (srov. například poměrná náhrada škody vlastníky bytů v domě podle ustanovení § 1183 odst. 2, správě věci v přídatném spoluvlastnictví podle velikosti podílů § 1235 odst. 1). Odchylná úprava platí pro podnikatele, pokud jde o jejich pasivní solidaritu, u nichž se naopak uplatní vyvratitelná domněnka (srov. "má se za to, že..."), že jde o závazek solidární (srov. ustanovení § 1874).

V prvním odstavci komentovaného ustanovení zákon upravuje dílčí závazky s dělitelným plněním v případě společenství na straně dlužníka (pasivní pluralita) i věřitele (aktivní pluralita). Úprava ve druhém odstavci – duplicitně s ustanovením § 1877 – se pak vztahuje ke společenství na straně věřitele, to však pouze při věřitelské solidaritě.

Jde-li o dílčí závazky s dělitelným plněním, nemá příliš smysl rozlišovat vnitřní vztahy (mezi spoludlužníky navzájem či mezi spoluvěřiteli navzájem) a vnější vztahy (vztah mezi spoludlužníky a věřitelem, případně vztah mezi dlužníkem a spoluvěřiteli), neboť jde svou podstatou o několik samostatných závazků, a proto také jednotlivý vztah spoludlužník – věřitel, případně dlužník – spoluvěřitel je určen jejich konkrétním dílem. Vnitřní vztahy mezi jednotlivými spoludlužníky nebo mezi jednotlivými spoluvěřiteli nevznikají.

Ustanovení § 1871 je svou povahou dispozitivní, lze se od něj odchýlit dohodou stran (srov. ustanovení § 1 odst. 2).

Dělitelné plnění při společenství dlužníků

Jde-li o závazek s dělitelným plněním a je-li pluralita dána na straně dlužníka, je podle ustanovení § 1871 odst. 1 každý ze spoludlužníků povinen plnit svůj díl a věřitel je také oprávněn požadovat po jednotlivém spoludlužníku výhradně plnění jeho dílu.

Velikost podílů spoludlužníků může být dána dohodou, rozhodnutím soudu či stanovena právní úpravou. Subsidiárně lze použít ustanovení § 1122 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 1868 odst. 1, tzn. lze vycházet z (vyvratitelné – srov. "má se za to, že...") domněnky stejnosti podílů - tedy samozřejmě za předpokladu, že zákonodárce nehodlal použití ustanovení § 1122 odst. 3 omezit skutečně pouze na správu společného dluhu či společné pohledávky, srov. komentář k ustanovení § 1868.

Poskytne-li některý ze spoludlužníků plnění nad rámec svého dílu, nezaniká v tomto rozsahu dluh jiného ze spoludlužníků, není-li mezi stranami závazku jiného ujednání, a ve vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, který poskytl takové plnění, vznikne – v části, v níž bylo poskytnuto plnění nad rámec dlužníkova dílu - vztah bezdůvodného obohacení, neboť dlužník plnil, aniž k tomu měl právní důvod. Plní-li jeden ze spoludlužníků dluh i za jiného spoludlužníka a současně nejde-li o plnění vázané na osobní vlastnosti dlužníka, věřitel je povinen plnění přijmout (srov. ustanovení § 1936 odst. 1). Spoludlužník poskytující plnění i za jiného spoludlužníka v takovém případě může před splněním či při něm po věřiteli požadovat, aby mu postoupil svoji pohledávku za dlužníkem (srov. ustanovení § 1936 odst. 2).

O dílčí závazek z dělitelným plněním jde např. v případě zápůjčky, u níž nebyla sjednána dlužnická solidarita, v případě společného plnění vyživovací povinnosti rodiči a prarodiči vůči dítěti (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod publ. č. 110/2016) aj.

Dělitelné plnění při společenství věřitelů

Jde-li o závazek s dělitelným plněním a je-li pluralita dána na straně věřitele, podle ustanovení § 1871 odst. 1 je zásadně každý ze spoluvěřitelů věřitelem jen svého dílu, tzn. dlužník je povinen plnit každému ze spoluvěřitelů jeho díl a každý ze spoluvěřitelů je oprávněn plnění pouze svého dílu požadovat.

Poskytne-li dlužník jednomu ze spoluvěřitelů plnění nad rámec jeho dílu,…