dnes je 28.3.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1868

1.12.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.1.5.1
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1868

JUDr. Monika Schön, Ph.D.

[Společné závazky, zástupce pro doručování]

Společné závazky

Ustanovení § 1868, pokud jde o úpravu společných závazků, navazuje na předchozí právní úpravu (srov. ustanovení § 511, § 512 ObčZ). Ta formulačně přesněji stanovila, že společné závazky mohou vzniknout podle právního předpisu, rozhodnutím soudu či dohodou (srov. ustanovení § 511 odst. 1 ObčZ). Jestliže v ustanovení § 1868 zákonodárce použil spojení "zaváže-li se", nelze z toho dovozovat, že tím hodlal pro futuro vyloučit možnost vzniku společných závazků ex lege či rozhodnutím soudu. I nadále nepochybně takto společné závazky vznikat mohou a úpravu v ustanovení § 1868 an na ně s ohledem na výkladová pravidla uvedená v ustanovení § 2 aplikovat lze. Ostatně, mj. z ustanovení § 1871 odst. plyne, že zákon nadále počítá s úpravou vztahů mezi spoludlužníky nejenom smlouvou, ale též zákonem či rozhodnutím soudu. Důvody formulační nepřesnosti v ustanovení§ 1868, případně odklonu od dřívější – v tomto směru formulačně preciznější – úpravy, známy nejsou.

Spíše než ObčZ však jako inspirační zdroj pro ustanovení § 1868 posloužila úprava historická, totiž ustanovení § 888 OZO, podle něhož společná pohledávka či společný dluh byly rozděleny (nikoli spravovány, jak je uvedeno v ustanovení § 1868) podle zásad o společenství vlastnictví.

Závazek je koncipován jako vztah, tzn. musí mít nejméně dva subjekty: věřitele a dlužníka (srov. ustanovení § 1721). O společný závazek jde, je-li alespoň na jedné straně více subjektů, tj. osob v právním smyslu (srov. ustanovení § 15 an.).

Charakter plnění a třídění závazků

Pro třídění společných závazků je určující charakter plnění.

Jde-li o nedělitelné plnění, při pluralitě dlužníků je věřitel může požadovat po kterémkoli dlužníku (podrobněji srov. ustanovení § 1869), při pluralitě věřitelů může dlužník plnit všem či pouze některému z věřitelů (srov. ustanovení § 1870), přitom může jít u věřitelů též o nerozlučné společenství (kdy se plnění mohou domáhat výhradně všichni společně). Naopak dělitelné plnění lze – jak označení napovídá – realizovat postupně, po částech, aniž by tím plnění ztratilo význam, hodnotu apod.

Další třídění závazků pak souvisí s kritériem vztahu k osobám, u nichž je dána pluralita. Jde-li o závazek dílčí, kdy každý z více dlužníků je povinen k plnění svého dílu a každý z věřitelů je oprávněn požadovat plnění svého dílu, pokud není sjednáno (stanoveno zákonem či rozhodnutím soudu) jinak (srov. ustanovení 1871 odst. 1). U dílčích závazků jde svou podstatou o několik samostatných (od sebe oddělitelných) závazků, spojených společným právním důvodem vzniku. Jde-li o závazek solidární, je každý z dlužníků povinen věřiteli plnit vše ("jeden za všechny a všichni za jednoho"), tedy věřitel může plnění požadovat po kterémkoli ze solidárních dlužníků a takto vyzvaný dlužník je povinen mu poskytnout plnění (srov. ustanovení § 1872 odst. 1). Splněním jednoho ze solidárních spoludlužníků zaniká dluh všech spoludlužníků a následně se spoludlužníci mezi sebou vypořádají podle pravidel v ustanovení § 1876 (dlužnická, pasivní solidarita). Je-li solidarita na straně věřitelů (aktivní solidarita), může se každý z věřitelů domáhat splnění a dlužník je povinen plnit tomu věřiteli, který o plnění požádal první (srov. ustanovení § 1877).

Zvláštním případem společného závazku je závazek s nerozlučným plněním, které musí provést společně všichni spoludlužníci (např. koncert smyčcového kvarteta), případně které jsou oprávněni spoluvěřitelé požadovat výhradně společně.

Správa společného závazku

Správa společného závazku podle zásad o spoluvlastnictví (srov. ustanovení § 1868 odst. 1) má svůj odraz v novém pojetí věci v právním smyslu (srov. ustanovení § 489, podle něhož je věcí v právní smyslu vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí). V návaznosti na to je pak úprava věcných práv použitelná na práva jako věci v právním smyslu za podmínky, že to připouští jejich povaha a současně neplyne-li ze zákona něco jiného (srov. ustanovení § 979).

V rámci úpravy spoluvlastnictví zákon jednak upravuje vnější vztahy (vztah spoluvlastníků věci ke třetím osobám, srov. ustanovení § 1116), jednak vnitřní vztahy (vztahy mezi jednotlivými spoluvlastníky, srov. ustanovení § 1121 an.). Obdobně lze rozlišovat roviny vztahů též u společných závazků podle ustanovení § 1868 an..

Pokud jde o interní vztah mezi spoludlužníky či spoluvěřiteli, tento by především měl být upraven smluvně, a to též ve vztahu k velikosti podílu na společném dluhu (pohledávce). Není-li takové ujednání ani zákonná úprava (srov. např. ustanovení § 2916 u solidární povinnosti k náhradě škody), uplatní se podle ustanovení § 1868 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 1122 odst. 3 vyvratitelná domněnka, že podíly jsou stejné.

S velikostí podílů pak souvisí též otázka správy společného dluhu (pohledávky). U správy společné věci se rozlišuje běžná správa a rozhodnutí o významné záležitosti, odlišně v obou případech je vyžadována většina (prostá většina u běžné správy, dvoutřetinová u významné záležitosti, srov. ustanovení § 1128 a § 1129). Tato úprava bude s ohledem na ustanovení § 1868 odst. 1 použitelná též pro správu společných závazků s tím, že

Nahrávám...
Nahrávám...