Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1792

 Nahoru [Úplata]

Komentované ustanovení je ve vnitrostátní úpravě novinkou. ObčZ ani ObchZ obecně situaci, kdy z právního jednání stran sice vyplývá vůle účastníků, že se má jednat o právní jednání úplatné, avšak není sjednána výše úplaty ani způsob jejího určení, neupravovaly. Obsahově nejvíce se komentovanému ustanovení blížily ustanovení § 409 odst. 2 ObchZ a § 563 odst. 3 ObchZ, které ovšem vyžadovaly, aby ze smlouvy (kupní či o dílo) v případě absence ujednání o ceně plynula vůle stran uzavřít smlouvu i bez ujednání o ceně. Plynula-li taková vůle ze smlouvy, bylo možné – při absenci jiného ujednání stran – požadovat zaplacení ceny obvyklé (srov. ustanovení § 448 odst. 2 ObchZ a ustanovení § 546 odst. 1 ObchZ). Jestliže však ze smlouvy taková vůle stran neplynula, dovozovala judikatura, že strany se mají vypořádat podle úpravy bezdůvodného obohacení (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3557/2008).

První odstavec komentovaného ustanovení je svou povahou dispozitivní, druhý odstavec kogentní.

Předpoklady aplikace ustanovení § 1792 odst. 1

Pro aplikaci ustanovení § 1792 odst. 1 je třeba (kumulativní) splnění těchto tří podmínek:

a) uzavření platné smlouvy,

b) vůle stran poskytnout plnění za úplatu a současně

c) absence ujednání o výši úplaty.

Pokud jde o projev vůle stran poskytnout plnění za úplatu, s přihlédnutím k předchozí úpravě předpokládáme, že spojením "plyne-li ze smlouvy.." v ustanovení § 1792 odst. 1 nechtěl zákonodárce použitelnost tohoto ustanovení omezit na případy, kdy by vůle plynula výhradně z obsahu uzavřené smlouvy, ale že ji lze použít též v situaci, kdy taková vůle plyne z jiných okolností (např. z korespondence stran předcházející uzavření smlouvy, ze zvyklostí či zavedené praxe stran, z jinak projevené vůle smluvních stran). Vzhledem k tomu, že tato otázka, pokud je nám známo, dosud nebyla předmětem zkoumání soudů vyšších stupňů, nelze však předem vyloučit, že judikaturou bude dovozen závěr opačný (opírající se o to, že změna formulace textu právní úpravy, která jednoznačně uvádí "plyne-li ze smlouvy", by měla vést též ke změně interpretace).

Ujednání o výši úplaty může být učiněno nejenom výslovně, ale též konkludentně (např. objednáním služby u podnikatele, který vydal ceník svých služeb a ceny podle něj účtuje; ke konkludentně uzavíraným smlouvám srov. ustanovení § 1756). Teprve v případě, že nebylo učiněno vůbec, lze aplikovat pravidla pro určení výše úplaty v ustanovení § 1792 odst. 1. Obsahem ujednání může být nejenom samotná výše úplaty, ale též způsob jejího určení, případně dohoda o tom, že výše úplaty bude sjednána dodatečně (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3498/2013).

Obvyklá úplata

Za splnění shora uvedených podmínek (tzn. projevená vůle stran poskytnout plnění úplatně a současně absence ujednání o výši úplaty) se uplatní nevyvratitelná domněnka (srov. "platí, že" a výkladová pravidla uvedená v Důvodové zprávě¹) sjednání úplaty v obvyklé výši, tj. ve výši obvyklé v místě a době uzavření smlouvy (nikoli tedy v době splatnosti, v době poskytnutí plnění apod.). Jde o cenu plnění reálně obvykle dosahovanou v daném místě a čase. Pojem cena (úplata) přitom nelze ztotožňovat s pojmem hodnota. Obvyklá cena (úplata) je výsledkem působení nabídky a poptávky a nemusí nutně odrážet hodnotu plnění. Obvyklá cena cena (úplata) může být ovlivněna dalšími faktory (srov. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 8 Cmo 157/2018).

Obvyklá úplata bude zpravidla vyjádřená v penězích, nicméně s ohledem na zásadu autonomie vůle lze nepochybně akceptovat též jinou formu úplaty, vychází-li taková jiná forma úplaty z projevené vůle smluvních stran. Na některých místech zákonná úprava výslovně počítá s možností ujednání o jiné formě úplaty (srov. placení nájemného jinak než v penězích podle ustanovení § 2217 odst. 2).

Úplata určená s přihlédnutím k obsahu smlouvy, povaze plnění a zvyklostem

V druhé větě ustanovení § 1792 odst.1 počítá s tím, že v některých případech nebude možné obvyklou cenu stanovit. Typicky půjde o ojedinělé, výjimečně se v praxi vyskytující příklady (např. obchod se vzácnou komoditou, ojedinělý výrobek nově uvedený na trh nemajícího obdoby atp.), pro jejichž výjimečnost je pojmově vyloučeno zjištění srovnatelného příkladu.

Pro tento případ zákon vyžaduje určení úplaty soudem, který má přihlédnout k obsahu smlouvy, povaze plnění a zvyklostem. Podle svého obsahu tedy toto ustanovení předpokládá aplikaci výlučně soudem při autoritativním rozhodování ve sporu. Dovozujeme však, že nic nebrání stranám, aby se na výši úplaty s přihlédnutím ke stejným hlediskům dohodly mimosoudně.

Speciální úprava v NOZ

Komentované ustanovení je ustanovením obecným, občanský zákoník obsahuje též úpravu zvláštní. Tu lze typově (a pro přehlednost) rozdělit do dvou skupin:

Do první skupiny patří ustanovení, která se svým obsahem komentovanému ustanovení podobají. Například ustanovení § 2085 odst. 2, které obdobně jako předchozí úprava vyžaduje při koupi movité věci vůli stran uzavřít kupní smlouvu bez ujednání o ceně. Obdobná speciální úprava je u celé řady dalších typových smluv (srov. ustanovení § 2217, § 2366 odst. 1 písm. a), § 2499 odst. 1, § 2657, § 2564, § 2586 odst. 2). U některých těchto smluvních typů je výslovně uveden požadavek projevené vůle stran uzavřít smlouvu jako smlouvu úplatnou [srov. ustanovení § 2366 odst. 1 písm. a)], u některých nikoli, avšak plyne u nich již ze samé povahy smluvního typu, že musí jít o smlouvu s plněním úplatným (např. smlouva o dílo, srov. ustanovení § 2586 odst. 2, smlouva o obchodním zastoupení, srov. ustanovení § 2499 aj.).

Pro vztah těchto a komentovaného ustanovení je třeba použít pravidlo přednosti speciální úpravy. Pochybnosti ve vztahu k této zvláštní úpravě budí okolnost, že v případě všech shora uvedených zvláštních úprav zákonodárce sice stanovil pro případ absence ujednání o výši či způsobu určení ceny (úplaty) pravidlo použití obvyklé ceny (ceny srovnatelné v dané době a za obdobných smluvních podmínek) stejně jako v případě ustanovení § 1792 odst. 1, odlišně od ustanovení § 1792 odst. 1 věta druhá však již ničeho nestanovil pro případ, že takto cenu (obvyklou) zjistit nelze. Dovozujeme proto, že shora uvedené speciální úpravy jsou ve vztahu speciality pouze k ustanovení § 1792 odst. 1 věta první, a pro případ, že takto nelze cenu (úplatu) určit, použije se obecné pravidlo uvedené v ustanovení § 1792 odst. 1 věta druhá.²

Do druhé skupiny lex specialis pak patří potom ustanovení, která obsahují zcela samostatnou úpravu: ustanovení § 2468 a § 2480, které při absenci ujednání o výši odměny u úplatného právního jednání vyžadují odměnu přiměřenou, ustanovení § 2499 odst. 1 část věty za středníkem, podle něhož má být při absenci ujednání o výši provize a při nemožnosti určit obvyklou provizi zaplacena provize v rozumné výši zohledňující podstatné okolnosti uskutečněného jednání.

Úplata a předpisy o cenách

Druhý odstavec komentovaného ustanovení se pak věnuje úpravě výše úplaty pro případ rozporu ujednání o výši úplaty s právními předpisy o cenách. Navazuje na ustanovení § 40a věta čtvrtá ObčZ (které v případě ujednání o ceně…