dnes je 29.3.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1761

15.6.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.1.2.5.1.3
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1761

JUDr. Monika Schön, Ph.D.

[Zákaz zatížení nebo zcizení]

Komentované ustanovení připouští sjednání zákazu zatížení nebo zcizení zásadně ve dvojí podobě: jako věcné právo (v tom případě jde o rozšíření absolutních majetkových práv nad rámec těch, která jsou uvedena v části třetí občanského zákoníku, srov. numerus clausus v ustanovení § 977; takové právo má potom účinky erga omnes), či jako relativní právo (v tom případě má ujednání účinky inter partes).

V obou případech se právní úprava vztahuje pouze na zákaz zatížení nebo zcizení zřízený smluvně (právním jednáním, tj. projevem vůle), nikoli rozhodnutím soudu (typicky předběžným opatřením podle ustanovení § 76 odst. 1 OSŘ nebo v rámci výkonu rozhodnutí) či jinak (zákonem).

Zákaz zatížení

Pojem "zatížení" by mohl evokovat jakékoli zatížení věci, právní či faktické.

Teorie však dovozuje, že zákaz zatížení podle ustanovení § 1761 má směřovat k právnímu jednání věcněprávní povahy, nikoli k právnímu jednání obligačnímu. Tzn. půjde o zákaz zatížení věci věcným právem (typicky zástavním právem, zadržovacím právem, věcným břemenem, právem stavby).1 Občanský zákoník totiž termín "zatížení" používá takřka výhradně ve spojitosti s věcnými právy (srov. například ustanovení § 1227 odst. 2, § 1245, § 1248, § 1250, § 1299, 1252, § 1306, § 1307, § 1374, § 1375, 1377 odst. 2 a mnohé další). Používá-li zákon termín "zatížit" u obligací, je to ve zcela jiné souvislosti (srov. ustanovení § 2255 odst. 2). V ustanovení § 22 odst. 2 výslovně uvádí samostatně (vedle sebe) zatížení majetku a přenechání majetku k užití jinému. To rovněž nasvědčuje tomu, že zákonodárce neměl v úmyslu přenechání věci k užití jiné osobě považovat za jakousi podkategorii zatížení věci. V tomto pojetí by tedy zřízení jiného (obligačního) práva (nájem, pacht) nebylo zatížením věci. Pokud je nám známo, není k této otázce dosud dostupná judikatura vyšších soudů.

Jestliže by shora popsaný výklad pojmu zatížení použitého v ustanovení § 1761 převážil, lze z toho dovodit výlučně nepoužitelnost komentovaného ustanovení pro nájem a pacht jako obligační práva, bez ohledu na jejich případný zápis ve veřejném seznamu (srov. ustanovení § 2203 a § 2333), neboť ani takovým zápisem do veřejného seznamu se nemění jejich obligační charakter.

Není však samozřejmě vyloučeno smluvní ujednání o zákazu pronájmu či propachtování věci jako obligace (srov. ustanovení § 1 odst. 2, přičemž zákon sjednání takového zákazu nevylučuje; lze předpokládat analogické použití ustanovení § 1761 s ohledem na ustanovení § 10 odst. 1).

Zákaz zatížení podle ustanovení § 1761 se vztahuje pouze ke smluvně zřízenému omezení dispozičních oprávnění. Lze jej sjednat obecně (vlastník věci se zaváže ji nezatížit) či pouze k některým konkrétním formám zatížení (např. sjedná se zákaz zatížení zástavním právem, zákaz zatížení věcným břemenem apod.).

Zákaz zcizení

Zcizením je převod vlastnictví, tj. změna vlastnictví (změna osoby vlastníka) k věci v důsledku právního jednání. Zákaz zcizení se tedy vztahuje k těm právním jednáním, v jejichž důsledku by ke změně vlastnictví mělo dojít (koupě a prodej, darování).

Nevztahuje se a z povahy věci ani nemůže omezovat přechod vlastnictví z důvodu univerzální sukcese (v důsledku smrti fyzické osoby či zániku právnické osoby s právním nástupcem).

Věřitel může mít zájem na zachování (nezměnění) osoby vlastníka určité věci z důvodu právní jistoty, reálné vymahatelnosti pohledávky aj.

Zřízení zákazu zatížení a zákazu zcizení

Komentované ustanovení výslovně připouští zřízení obou omezení dispozičních oprávnění jako věcného či jako obligačního práva.

Oba způsoby se liší jednak účinky vůči třetím osobám (věcné právo zapsané do veřejného seznamu má účinky erga omnes, obligační právo "pouze" účinky inter partes), jednak okamžikem a způsobem vzniku.

Věcné právo vzniká zápisem do veřejného seznamu (je nutno rozlišovat titulus a modus adquirendi, srov. ustanovení § 2128 odst. 2), zatímco obligační právo vzniká již uzavřením smlouvy, případně její účinností, je-li sjednána podmínka (titulus a modus adquirendi splývají).

Je-li zákaz zřízen jako věcné právo, půjde svým charakterem o služebnost podle ustanovení § 1257 odst. 1, neboť vlastník zatížené věci je povinen něčeho se zdržet.

U jednotlivých možných zatížení zákon speciálně upravuje účinky zákazu vůči třetím osobám: U zástavního práva jsou účinky zákazu zatížení vůči třetím osobám vázány na zápis zákazu do rejstříku zástav, do veřejného rejstříku nebo na známost zákazu třetí osobě (srov. ustanovení § 1309 odst. 2), u zákazu zatížení či zcizení při koupi nemovité věci vzniká takové věcné právo zápisem do veřejného seznamu (srov. ustanovení § 2128 odst. 2), výhrada souhlasu vlastníka pozemku k zatížení práva stavby vzniká rovněž zápisem do veřejného seznamu (srov. ustanovení § 2152 odst. 2).

Podmínky platnosti zákazu zatížení a zcizení

Zákaz zatížení a zákaz zcizení lze sjednat, jestliže:

- zákaz byl zřízen na určitou a přiměřenou dobu, a současně

- zákaz byl zřízen v takovém zájmu strany, který je hodný právní ochrany.

Tyto podmínky musí být splněny kumulativně, a to v případě zákazu zcizení či zatížení jako věcného i jako obligačního práva (resp. z komentovaného ustanovení nelze podle našeho názoru dovodit nic jiného).

Co se týká první podmínky, sjednání na určitou dobu, u ní zákon nepřipouští prostor pro odchylku. Nelze tedy a contrario sjednat zákaz zatížení či zcizení na dobu neurčitou.

Zbývající podmínky (přiměřenost doby a zájem strany, který je hodný ochrany) však zákon nijak nerozvádí a Důvodová zpráva2 ke komentovanému ustanovení zcela chybí. Je proto nutné vycházet z obecných východisek, tzn. zejména z požadavku proporcionality (omezení má být přiměřené dluhu, které utvrzuje, co do doby, rozsahu atd., je tedy třeba přihlédnout k tomu, zda se jedná o zákaz zatížení nebo zákaz zcizení, zda je zákaz zřízen jako věcné či jako obligační právo aj.). Zároveň je třeba zohlednit základní zásady, z nichž nová občanskoprávní úprava vychází, v tomto případě zejména zásadu pacta sunt servanda [srov. ustanovení § 3 odst. 2 písm. d)] a zásadu in favorem negotii (srov. ustanovení § 574).

Shora uvedené dvě podmínky jsou pak podle druhé věty ustanovení § 1761 splněny vždy, byl-li zákaz zřízen na dobu:

- trvání svěřenského fondu,

- svěřenského nástupnictví a

- zastoupení.

Právě tyto tři příklady, které zákonodárce výslovně uvádí a u nichž implicitně dovozuje mj. legitimní zájem, který je

Nahrávám...
Nahrávám...