Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

K velké novele zákona o pohřebnictví

6.9.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.10 K velké novele zákona o pohřebnictví

ThLic. Tomáš Kotrlý, Th.D.

Dne 1. září 2017 nabývá účinnosti zákon č. 193/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon o pohřebnictví nebo ZPOH”). Mezi související zákony, které zákon o pohřebnictví změnil nejvýrazněji, patří zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „zákon o zdravotních službách”), a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále jen „živnostenský zákon”). Cílem tohoto článku je popsat změny těchto dvou zákonů v souvislosti s reformou pohřebnictví v České republice.

V ustanovení § 91 ZZS zavádí zákon o pohřebnictví třetí možnost pohřbení. Nikoli v individuálním hrobě, nikoli v konečné rakvi. Jednodušeji a prostěji, přesto důstojně a s pietou. Nejedná se ovšem o pohřbívání těl zemřelých, včetně mrtvě narozených dětí, tam bude stále platit pouze pohřeb do země nebo žehem. V zákoně o zdravotních službách je totiž upraveno pouze nové „quasi pohřbívání” plodů po potratu. Když se uměle či přirozeně potracený plod po 96 hodinách čekání na vydání pro pohřbení do země nebo žehem nestane na základě přání osob blízkých „jiným lidským pozůstatkem”, stane se ze zákona o zdravotních službách samostatným, zvláštním odpadem, který nebude dovolené spalovat společně s odpadem anatomicko-patologickým ve spalovnách poskytovatelů zdravotních služeb. Má být vložen, maximálně spolu s dalšími plody po potratu, do samostatného kontejneru, zpopelněn v krematoriu a jeho popel uložen v anonymní urně. To vše na základě příkazní smlouvy poskytovatele zdravotních služeb s provozovatelem krematoria.

Jsem přesvědčen, že součástí těchto smluv bude i ustanovení, že anonymní urna se zpopelněnými ostatky plodů po potratu nezůstane v budově krematoria bezprizorní, ale údaje o ní budou nakonec vedeny ve hřbitovní knize poté, co ji provozovatel krematoria nechá uložit na veřejném pohřebišti do anonymního hrobového místa. Navrhované zacházení s plody po potratu lze považovat podle důvodové zprávy k zákonu o pohřebnictví za směr, který se nově prosazuje v České republice na základě postupů zdravotníků běžných v jiných evropských zemích. Vznikla potřeba zajistit důstojné zacházení i s tělem plodu potraceného živě pod hranicí viability; podle § 30 odst. 2 ZPOH „plod po ukončení těhotenství, který vykazoval známky života” proto patří pod pojem „tělo zemřelého”, nikoli pod definici „jiných lidských pozůstatků”.

Další ze zákonů, který byl zákonem o pohřebnictví nápadně změněn, je živnostenský zákon, ve kterém jsou u koncesovaných živností „Provozování pohřební služby”, „Provádění balzamace a konzervace” a „Provozování krematoria” stanoveny podmínky, za kterých krajská hygienická stanice vydá kladné stanovisko k udělení koncese. Prokazování odborné způsobilosti je nově u všech tří koncesí vedle vzdělání v určitém oboru a praxe doplněno konkrétními profesními kvalifikacemi (u pohřební služby Sjednavatel pohřbení a Pracovník pro úpravu a přepravu lidských pozůstatků, u balzamace a konzervace Pracovník pro úpravu a přepravu lidských pozůstatků a Pracovník pro vyšší hygienické zaopatření těl zemřelých, u provozování krematoria Obsluha kremačního zařízení a Administrátor krematoria).

Podle přechodných ustanovení zůstávají dosavadní živnostenská oprávnění zachována, podnikatelé nemají povinnost dokládat odbornou způsobilost podle nové právní úpravy, naopak doklady o profesní kvalifikaci požadované novou právní úpravou lze i ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nahradit dokladem o absolvování specializované odborné přípravy zaměřené na odbornou problematiku podle vyhlášky č. 379/2001 Sb., pokud byla příprava zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. v srpnu roku 2017. Jedinou novou administrativní povinností, upřesněnou v Čl. II zákona č. 193/2017 Sb., bodem 7 a 8 přechodných ustanovení, je povinnost vydat provozní řád nebo již vydaný provozní řád uvést do souladu s požadavky nové právní úpravy a zaslat jej ke schválení krajské hygienické stanici, a to ve lhůtě 1 roku od účinnosti zákona o pohřebnictví.

Dále je nutné vycházet z důvodové zprávy k zákonu o pohřebnictví a z konzultací s odborem živností Ministerstva průmyslu a obchodu, který živnostenské úřady metodicky řídí a který bude prostřednictvím těchto úřadů vydávání řádů pro provozovatele zejména pohřebních služeb dozorovat. Domnívám se, že je legitimní pro vydání kompletních řádů provozovatele pohřební služby stanovit lhůtu nikoli jednoletou, ale dvouletou, tj. do 31. srpna 2019. Přesně do této doby totiž musí mít provozovatel pohřební služby podle přechodných ustanovení k dispozici místnost pro úpravu těla zemřelého a pro uložení lidských pozůstatků do rakve, odpovídající požadavkům uvedeným v § 7 odst. 1 písm. h) ZPOH. Nemělo by asi velký smysl požadovat od provozovatele vydání řádu k provozování speciální místnosti pro úpravu těla zemřelého s účinností ode dne 1. září 2018, protože nedílnou součástí tohoto řádu musí být podle § 7a písm. b) stanovení povinností vypravitele pohřbu v souvislosti s chováním v místnosti pro úpravu těla zemřelého a uložením lidských pozůstatků do rakve a se zachováním důstojnosti tohoto místa. Takové povinnosti lze podle mého názoru stanovit pouze s ohledem na konkrétní podmínky, tedy až po zřízení nebo zajištění takové místnosti.

Provozovatel pohřební služby může provozní řád v průběhu prvního roku po účinnosti zákona o pohřebnictví vydat bez zvláštní úpravy provozu místnosti pro úpravu těla zemřelého a uložení lidských pozůstatků do rakve a následně jej ve lhůtě stanovené v bodě 14 přechodných ustanovení zákona o pohřebnictví, tj. do 31. srpna 2019, změnit.

Z hlediska zákona o pohřebnictví nezáleží na formě práva k dané místnosti. Zákon o pohřebnictví nečiní rozdíl mezi místností, kterou provozovatel vlastní, nebo kterou si pronajímá. Podle důvodové zprávy postačí mít k dispozici jednu místnost na jednu firmu, nikoli na každou provozovnu provozovatele.

Provozovatel pohřební služby by měl současně v případě zájmu umožnit vypraviteli pohřbu bezplatné zapůjčení místnosti k tomu, aby mohl (s omezeným počtem blízkých pozůstalých dle vnitřního řádu provozovatele) tělo zemřelého k pohřbení upravit sám. Nejen v nemocnicích či v zařízeních sociálních služeb, ale i v provozovnách pohřebních služeb by měly mít osoby blízké možnost setrvat o samotě u zemřelého a zapojit se podle svých schopností do péče o mrtvé tělo. Neodůvodněný tlak na osoby blízké odbýt zaopatření těla ve spěchu a bez osobní účasti bývá traumatizujícím momentem. Nemá oporu ani v zákonem stanovené lhůtě a může se za ním skrývat i obava z případné kontroly a následné reklamace sjednané služby.

Ustanovení § 7 odst. 1 písm. h) ZPOH upřesňuje ustanovení § 6 odst. 3 písm. c) stanovením podmínky existence místnosti pro úpravu těla zemřelého. Namísto pojmu „vhodné místnosti” bylo použito pojmu „místnosti pro úpravu těla zemřelého a uložení lidských pozůstatků do rakve”. Tato místnost musí podle citovaného ustanovení mít:

  1. snadno omyvatelné stěny,
  2. nepropustnou podlahu,
  3. odpovídající osvětlení,
  4. přívod teplé a studené