Důkaz listinou

V ustanovení § 53 správního řádu je upraveno dokazování prostřednictvím listinných důkazních prostředků, a to obdobným způsobem jako právní úprava minulá, došlo však k odstranění často užívaného čestného prohlášení (nikoliv nenahraditelně) a pevnému definování pojmu veřejná listina.

Ustanovení výslovně umožňuje správnímu orgánu (po zahájení řízení) zajistit předložení listiny, která má sloužit jako důkazní prostředek. Správní orgán může usnesením uložit tomu, kdo má (lhostejno, zda ji vlastní, či zda ji má pouze u sebe) listinu potřebnou k provedení důkazu, aby ji předložil. Usnesení se oznamuje pouze osobě, které je povinnost ukládána, a jen tato osoba se proti němu může odvolat. Odvolání však nemá odkladný účinek.

Pravomoci správního orgánu

Správní orgán v usnesení musí jednoznačným způsobem identifikovat jednak osobu, jíž povinnost předložit listinu ukládá (jde-li pouze o držitele listiny, například v případě technického průkazu vozidla v držení leasingového nájemce vozidla je potřebné to do usnesení uvést), jednak listinu samu, a to tak, aby nebyla zaměnitelná s žádnou jinou listinou. Dále musí určit lhůtu, do které je osoba povinna listinu správnímu orgánu předložit, a není-li to zcela zřejmé, určit kam, případně komu (oprávněné úřední osobě, určení oddělení, odboru správního orgánu, uvedení spisové značky řízení) ji má předložit.

Marným uplynutím lhůty ve výroku uvedené se usnesení stává předběžně vykonatelným a je možné přistoupit k jeho exekuci některým ze způsobů správním řádem předvídaným. V odůvodnění rozhodnutí pak správní orgán musí uvést, z jakého důvodu je předložení listiny nezbytné a k jakému důkazu bude sloužit. správní orgán je v písemném vyhotovení usnesení povinen poučit osobu, jíž ukládá povinnost listinu vydat, o důvodech, pro které listinu nesmí vydat a pro které je oprávněna její vydání odepřít.

Překážky předložení listiny

Předložení listiny nelze žádat nebo může být odepřeno z důvodů, pro které svědek nesmí být vyslechnut nebo pro které smí výpověď odepřít. Tedy osoba nesmí listinu správnímu orgánu vydat, pokud listina obsahuje utajovanou informaci chráněnou zvláštním zákonem, kterou je osoba mající listinu v držení povinna zachovat v tajnosti, a nebyla této povinnosti zproštěna, nebo pokud by předložením listiny byla dotčena jiná státem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti, u níž opět nedošlo k jejímu zproštění. Jsou-li tyto okolnosti správnímu orgánu známy, nemělo by vůbec k vydání usnesení dojít, vydané usnesení pak nelze vykonat. Osoba je oprávněna odepřít vydání listiny, pokud by tím (nebo následkem toho) způsobila sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Tohoto práva však může a nemusí využít, oznámí-li však správnímu orgánu, že takového práva využívá, správní orgán nemůže přistoupit k nucenému výkonu usnesením uložené povinnosti.

Postup stanovený § 53 odst. 1 správního řádu, tedy vydání usnesení o uložení povinnosti předložit listinu, je postupem speciálním, dotčené osoby nelze nutit jiným způsobem k předložení listinných důkazů (např. na základě výzvy, která nemá formu usnesení nebo uložením pořádkové pokuty pro neposkytnutí součinnosti správnímu orgánu).

Veřejné listiny

Správní řád v ust. § 53 odst. 3 definuje, co jsou to tzv. veřejné listiny. Jsou to listiny, jimž svědčí domněnka správnosti, a to jak z hlediska jejich obsahu, tak z hlediska formy. Správní orgán, jemuž je taková listina předložena, vychází z předpokladu, že potvrzují, že jde o prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li prokázán opak, potvrzují i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.