č. 1670/2008 Sb. NSS, Vodní právo: vypouštění odpadních vod
č. 1670/2008 Sb. NSS
Vodní právo: vypouštění odpadních vod
k § 38 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)**)
Skutečnost, že v průběhu zkušebního provozu čistírny odpadních vod byly postupně stanoveny pro tento provoz dvojí emisní limity, nezakládá platnost pozdějších a mírnějších limitů pro trvalý provoz, ani povinnost správního orgánu stanovit pro trvalý provoz tyto pozdější a mírnější limity.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2007, čj. 3 As 54/2007-83)
Věc: Společnost s ručením omezeným EKOSILT proti Ministerstvu životního prostředí o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím ze dne 14. 1. 2004 uložila České inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Olomouc (dále jen „ČIŽP“), žalobci podle § 116 odst. 1 písm. b) a § 118 vodního zákona za porušení § 38 odst. 3 tohoto zákona pokutu ve výši 30 000 Kč. Podle ČIŽP žalobce vypouštěl odpadní vody z čistírny odpadních vod do toku Nemilanka nad rámec hodnot povolených v rozhodnutí Okresního úřadu Olomouc, referátu životního prostředí (vodoprávní úřad), ze dne 24. 1. 1996 a v kolaudačním rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 24. 6. 1998.
Podané odvolání žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 8. 2004 zamítl a napadené rozhodnutí ČIŽP potvrdil. Neztotožnil se s odvolací námitkou žalobce, podle níž rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 24. 1. 1996, na které odkázalo kolaudační rozhodnutí, bylo změněno rozhodnutím téhož úřadu ze dne 14. 3. 1997, k čemuž ČIŽP nepřihlédla. Jím došlo k navýšení hodnot zbytkového znečištění vypouštěných odpadních vod (emisních limitů) na zhruba dvojnásobnou úroveň oproti původnímu stavu. Protože změnové rozhodnutí nebylo zrušeno, je nadále platné, a proto je třeba obě rozhodnutí spojit v jeden celek a po dobu trvalého provozu přihlédnout právě k provedené změně (navýšení) emisních limitů. Žalovaný v odůvodnění uvedl, že čistírna byla zřízena na základě rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 20. 12. 1995. Rozhodnutím téhož úřadu ze dne 24. 1.1996 byla čistírna uvedena do zkušebního provozu a pouze na dobu zkušebního provozu byly stanoveny limity znečištění. Toto rozhodnutí bylo změněno rozhodnutím vodoprávního úřadu ze dne 14. 3. 1997 tak, že byla pouze prodloužena doba zkušebního provozu a zároveň byly navýšeny limitní hodnoty vypouštěných odpadních vod. Kolaudačním rozhodnutím vodoprávního úřadu bylo povoleno užívání čistírny s tím, že pro vypouštění vyčištěných odpadních vod do vodního toku Nemilanka během jejího trvalého provozu jsou platné hodnoty stanovené v rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 24. 1. 1996. Podle žalovaného jsou po kolaudaci pro další provoz čistírny směrodatné pouze ty hodnoty, které byly stanoveny v kolaudačním rozhodnutí vodoprávního úřadu a rozhodnutí ze dne 24. 1. 1996. Hodnoty stanovené rozhodnutím vodoprávního úřadu ze dne 24. 1. 1996, ve znění změnového rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 14. 3. 1997, platily toliko po dobu zkušebního provozu, který byl ukončen nabytím právní moci kolaudačního rozhodnutí vodoprávního úřadu. Žalovaný zdůraznil, že z výrokové části kolaudačního rozhodnutí je zřejmé, že po ukončení zkušebního provozu byly kolaudačním…
