č. 3904/2019 Sb. NSS; Pobyt cizinců: žádost o zaměstnaneckou kartu, možnost omezení přijímání žádostí usnesením vlády
č. 3904/2019 Sb. NSS
Pobyt cizinců: žádost o zaměstnaneckou kartu, možnost omezení přijímání žádostí usnesením vlády
k čl. 2 odst. 2 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
k čl. 2 odst. 3 Ústavy
k § 42g zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 222/2017 Sb.
I. Jedním z projevů svrchovanosti státu může být i regulace imigrace na vlastní území. Tu je možné provádět při respektování principů demokratického právního státu a dělby moci (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
II. Hodlá-li vláda (na základě svého politického rozhodnutí) zavést určitý typ regulace, která má fakticky povahu normativního právního aktu vztahujícího se na neurčitý počet adresátů a majícího obecnou povahu, nemůže tak činit prostřednictvím aktu interní povahy. To platí tím spíše, jedná-li se o opatření, které v důsledku omezuje právo jednotlivce na přístup ke správnímu orgánu garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod za situace, kdy je tento přístup upraven na úrovni zákona.
III. Usnesením vlády České republiky ze dne 18. 7. 2018 č. 474 k Imigraci do České republiky z Vietnamu shrnutí situace a bezpečnostních rizik nemohla vláda pozastavit příjem žádostí o zaměstnanecké karty (§ 42g zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky). Správní orgány proto měly při posuzování žádosti o zaměstnaneckou kartu postupovat tak, jako by usnesení vlády neexistovalo, a žádost posoudit pouze z hledisek předpokládaných zákonem.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2019, čj. 1 Azs 2/2019-54)
Prejudikatura: č. 2756/2013 Sb. NSS; č. 3601/2017 Sb. NSS; usnesení Ústavního soudu č. 37/1997 Sb. ÚS; rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 2. 1963, Van Gend en Loos (C-26/62, Recueil, s. 3)
Věc: Thanh Dat N. proti Ministerstvu zahraničních věcí, o zamítnutí žádosti o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o zaměstnaneckou kartu, o kasační stížnosti žalobce.
Velvyslanectví České republiky v Hanoji (dále též „zastupitelský úřad“) usnesením ze dne 27. 8. 2018 zamítlo žalobcovu žádost o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o zaměstnaneckou kartu a zastavilo řízení o této žádosti podle § 169d odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Důvodem pro vydání tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že přidělování termínu k osobnímu podání žádosti bylo pro tento druh pobytového oprávnění dočasně pozastaveno na základě usnesení vlády České republiky ze dne 18. 7. 2018 č. 474 k Imigraci do České republiky z Vietnamu shrnutí situace a bezpečnostních rizik (dále jen „usnesení vlády“).
Ministr zahraničních věcí v řízeních o rozkladu usnesením ze dne 25. 10. 2018 spojil ke společnému řízení věci devíti vietnamských žadatelů o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o zaměstnaneckou kartu, neboť všichni byli zastoupeni stejným zástupcem a skutkové okolnosti případů byly identické. Ministr zahraničních věcí rozklady zamítl a napadená usnesení potvrdil.
Žalobce podal proti…
