dnes je 28.9.2022

Input:

č. 355/2004 Sb. NSS; Vodní právo: správce vodního toku

č. 355/2004 Sb. NSS
Vodní právo: správce vodního toku
k § 35 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon)
k § 48 a násl. zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 20/2004 Sb.
Při rozhodování o povinnosti správce vodního toku podle ustanovení § 35 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), musí být především najisto postaveno, kdo je tímto správcem.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2004, čj. 5 A 20/2001-46)
Věc: Zemědělská vodohospodářská správa Brno (jako právní nástupce Státní meliorační správy) proti Ministerstvu životního prostředí o uložení povinnosti zpracovat a předložit vodohospodářskému orgánu ke schválení projektovou dokumentaci.

Okresní úřad v Teplicích uložil rozhodnutím ze dne 10. 5. 2000 podle § 10 odst. 1 zákona ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, tehdejší Státní meliorační správě opatření k odstranění závadného stavu spočívající ve zpracování projektové dokumentace s cílem zajistit plynulý průtok za zvýšených stavů vody, a předejít tak povodňovým škodám. Projektová dokumentace přitom má respektovat zájmy ochrany přírody s ohledem na nutnost zvýšit ekologickou stabilitu a biologickou diverzitu v povodí.
Odvolání Státní meliorační správy bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 15.12. 2000 zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení od Vrchního soudu v Praze, žalobě vyhověl, rozhodnutí Ministerstva životního prostředí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Žalobce (jakožto právní nástupce Státní meliorační správy) v žalobě namítl, že žalovaný rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a v důsledku toho i na základě nesprávného právního posouzení. Žalovaný dle žalobce vycházel z okolností zjištěných Okresním úřadem v Teplicích, referátem životního prostředí. Na základě šetření bylo konstatováno, že v důsledku intenzivních srážek došlo ke zvýšení průtoku Štrbického potoka, který nemohl být převeden nekapacitním a dlouhodobě neudržovaným zakrytým úsekem toku v intravilánu obcí S. a Š., přičemž podstatná část objemu povodňového průtoku tekla po povrchu. Došlo tak k zaplavení několika zahrad a přízemí domů. Přestože ze zjištění vyplynulo, že předchozí úpravy koryta Štrbického potoka (regulace a napřímení toku nad obcí Š. a jeho zatrubnění v intravilánu obce) byly jako stavby zřízeny v 70. letech bez stavebního povolení, potvrdil žalovaný svým rozhodnutím rozhodnutí správního orgánu I. stupně s tím, že žalobce jako správce toku neplní své povinnosti vyplývající z ustanovení § 1 odst. 2 písm. a), c) a d) vyhlášky č. 19/1978 Sb., kterou se stanoví povinnosti správců vodních toků a upravují se některé otázky týkající se vodních toků*) Současně však žalovaný při svém rozhodování přijal, a to poněkud kontroverzně, tvrzení správního orgánu I. stupně, že již zmiňované úpravy neumožnily žalobci plnění povinností správce toku podle § 17 odst. 1 zákona ČNR č. 130/1974 Sb. Plnění povinností podle tohoto ustanovení je podmíněno příkazem povodňového orgánu. Žalobce dále namítá, že jestliže stavby provedené v
Nahrávám...
Nahrávám...