dnes je 29.3.2024

Input:

č. 3272/2015 Sb. NSS; Daňové řízení: žádost o posečkání solárního odvodu odváděného metodou srážky; rdousící efekt

č. 3272/2015 Sb. NSS
Daňové řízení: žádost o posečkání solárního odvodu odváděného metodou srážky; rdousící efekt
k § 106 odst. 1 písm. b) a § 156 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád
Žádost o posečkání solárního odvodu, odváděného metodou srážky, podaná ve smyslu § 156 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, žalobcem jako poplatníkem, nikoli plátcem daně, je právně nepřípustná a správce daně řízení o ní zastaví v souladu s § 106 odst. 1 písm. b) citovaného zákona. V případě, že žádost o posečkání nebylo možno v řízení meritorně projednat, orgány finanční správy nepochybily, pokud se nezabývaly tzv. rdousícím efektem a neprováděly dokazování znaleckým oceněním za tímto účelem předloženým žalobcem.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 12. 11. 2014, čj. 59 Af 23/2013-127)*)
Prejudikatura: č. 3000/2014 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 220/2012 Sb.
Věc: Společnost s ručením omezeným HAMRENERGY proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o odvod z elektřiny ze slunečního záření.

Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2013, kterým tento zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí ze dne 25. 2. 2013. Tímto rozhodnutím ze dne 25. 2. 2013 Finanční úřad pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) zastavil řízení o žádosti žalobkyně o posečkání úhrady odvodu z elektřiny ze slunečního záření (dále jen „odvod“) za odvodové období červenec 2012 podle § 106 odst. 1 písm. b) daňového řádu. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný dne 17. 9. 2013 zamítl a potvrdil rozhodnutí správce daně.
Následně podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem, v níž uvedla, že je vlastníkem a provozovatelem fotovoltaické elektrárny o celkovém instalovaném výkonu 680 kWh a distributorovi (dále jen „plátce odvodu“) v měsíci červenci 2012 vyúčtovala výkupní cenu za elektřinu ze slunečního záření, ovšem plátce odvodu jí výkupní cenu neuhradil v plné výši, ale srazil z ní odvod podle § 7a a násl. zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (dále jen „zákon o podpoře“)**). Dále žalobkyně popisovala, že správce daně nevyhověl její stížnosti proti postupu plátce odvodu, kdy se zároveň domáhala změny metody výběru odvodu a posečkání s úhradou odvodu. Žalobkyně poukázala na závěr nálezu Ústavního soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. Pl. ÚS 17/11-2, č. 220/2012 Sb., podle kterého zjevně nelze vyloučit, že v individuálních případech dolehne právní úprava odvodu a zrušení daňových prázdnin na výrobce jako likvidační (tzv. rdousící efekt) či zasáhne samotnou majetkovou podstatu výrobce v rozporu s článkem 11 Listiny základních práv a svobod. Podle žalobkyně nebyl nález Ústavního soudu respektován.
Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí uváděl, že žalobkyně žádost o posečkání odvodu za měsíc červenec 2012 a posečkání s odvodem o 34 měsíců neodůvodnila, pak toto tvrzení je třeba odmítnout. Žádost o změnu metody výběru odvodu a žádost o posečkání s výběrem odvodu byla součástí žádosti žalobkyně o vysvětlení podle § 237 odst. 1 daňového řádu, adresované plátci odvodu, přičemž v těchto podáních jsou
Nahrávám...
Nahrávám...