dnes je 1.10.2022

Input:

č. 233/2004 Sb. NSS; Státní sociální podpora: fikce dosaženého příjmu osoby samostatně výdělečně činné

č. 233/2004 Sb. NSS
Státní sociální podpora: fikce dosaženého příjmu osoby samostatně výdělečně činné
k čl. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod
k § 5 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 137/1996 Sb. a zákona č. 242/1997 Sb.
Jestliže zákonodárce pro posouzení nároku na dávku státní sociální podpory upravil v § 5 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, pro osoby samostatně výdělečně činné fikci dosaženého příjmu, neporušil tím čl. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. Rozdílná úprava sledování příjmu takových osob a ostatních skupin žadatelů o dávku je odůvodněna charakterem jejich výdělečné činnosti a je založena na objektivních a rozumných důvodech.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003, čj. 5 A 74/2000-37)
Věc:  Josef P. v B. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o vrácení přeplatku sociálního příspěvku k vyrovnání cen tepelné energie.

Okresní úřad v Bruntálu rozhodnutím ze dne 25. 10. 1999 uložil žalobci podle § 62 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., povinnost vrátit přeplatek sociálního příspěvku k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie, a to za období od 1. 1. 1999 do 31. 3.1999 ve výši 348 Kč, od 1.4.1999 do 30. 6. 1999 ve výši 363 Kč a od 1. 7. 1999 do 31. 8. 1999 ve výši 80 Kč. Při svém rozhodování přitom správní orgán použil § 5 odst. 5 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.
Žalovaný odvolání žalobce zamítl rozhodnutím ze dne 16. 12. 1999 a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
V žalobě proti rozhodnutí odvolacího orgánu žalobce namítal, že § 5 odst. 5 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, je v rozporu s čl. 1 a s čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Porušení principu rovnosti upraveného v čl. 1 Listiny spatřoval žalobce v tom, že u všech ostatních kategorií osob, tj. osob pobírajících příjmy ze závislé činnosti, žáků, učňů, studentů, důchodců i osob samostatně výdělečně činných s příjmy nad životním minimem, se při rozhodování o sociálních dávkách vychází z jejich skutečných příjmů nebo ze skutečnosti, že tohoto příjmu nedosahují svým zaviněním. Jedině osoby samostatně výdělečně činné s příjmy ze soukromého podnikání pod hranicí životního minima jsou výjimkou v tom směru, že se u nich nevychází ze skutečného příjmu, ale je naopak vytvářena určitá fikce skutečnosti zohledněním neexistujícího uměle předpokládaného příjmu. Žalobce tak má za to, že u něj došlo také k diskriminaci z důvodu sociálního původu nebo jiného postavení podle čl. 3 odst. 1 Listiny.
Nejvyšší správní soud, na nějž věc přešla podle § 132 s. ř. s., žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
Z odůvodnění:
K namítanému rozporu ustanovení § 5 odst. 5 písm. a) zákona čl. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, s čl. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod uvádí soud následující:
Ústavní soud ČR v řadě svých rozhodnutí (např. nálezy ve věcech vedených pod sp. zn. Pl. ÚS 16/93, Pl. ÚS 36/93, Pl. ÚS 5/95, Pl. ÚS 33/96 a naposledy - přímo k otázce sociálního zabezpečení - Pl. ÚS 15/02) vyložil obsah
Nahrávám...
Nahrávám...