č. 2149/2010 Sb. NSS, Daňové řízení: zpráva o daňové kontrole
č. 2149/2010 Sb. NSS
Daňové řízení: zpráva o daňové kontrole
Řízení před soudem: náhrada nákladů řízení
k § 16 odst. 4 písm. f) a § 16 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 323/1996 Sb. (v textu jen „daňový řád“)
k § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)
I. Je-li obsahem vyjádření daňového subjektu ke zprávě o daňové kontrole [§ 16 odst. 4 písm. f) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků] pouhý nesouhlas či polemika se závěry správce daně, je správce daně oprávněn předat nebo zaslat daňovému subjektu dodatečný platební výměr současně se svým stanoviskem k takovému vyjádření (§ 16 odst. 8 téhož zákona).
II. Pro aplikaci § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), není rozhodné, kdy soud spojí věci ke společnému projednání, ale zda tak učiní. Při výpočtu náhrady nákladů řízení ve spojených věcech je pak nutno použít citované ustanovení na všechny úkony právní služby učiněné od zahájení řízení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2010, čj. 1 Afs 96/2009-87)
Prejudikatura: č. 437/2005 Sb. NSS, č. 1865/2009 Sb. NSS, č. 1997/2010 Sb. NSS a č. 2116/2010 Sb. NSS; nálezy č. 124/2001 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 121/01) a č. 56/2006 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 664/03).
Věc: Ing. Ivan K. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalovaného.
Finanční úřad ve Znojmě (dále jen „správce daně“) dodatečně vyměřil dne 11. 5. 2007 celkem patnácti platebními výměry žalobci daň z přidané hodnoty za zdaňovací období let 2001 až 2004. Důvodem doměření byla ve všech případech skutečnost, že žalobce neprokázal, že poskytoval služby osvobozené od daně z přidané hodnoty (konkrétně služby zdravotnické péče podle § 32 odst. 1 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, resp. od 1. 5. 2004 zdravotnické služby podle § 58 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).
Odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům žalovaný zamítl patnácti rozhodnutími ze dne 26. 10. 2007.
Proti rozhodnutím žalovaného brojil žalobce žalobami ke Krajskému soudu v Brně. Krajský soud spojil věci ke společnému projednání a rozsudkem ze dne 23. 3. 2009 zrušil všechna rozhodnutí žalovaného (výrok I.) i správce daně (výrok II.) a věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně výrokem III. uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 138 000 Kč. Důvod pro zrušení dodatečných platebních výměrů a rozhodnutí žalovaného shledal krajský soud v tom, že dodatečné platební výměry byly vydány deset dnů před ukončením daňové kontroly. Další vady řízení s vlivem na zákonnost napadených rozhodnutí spatřoval krajský soud v provedeném dokazování. Krajský soud uzavřel, že za současného stavu řízení při neoznačení konkrétních skutečností a paušalizaci veškerých plateb, o nichž je veden spor, není možno dospět k jednoznačnému závěru o tom, zda žalobce prokázal ve všech případech uskutečnění plnění od daně osvobozených, či zda se ve všech případech dodatečného zdanění jednalo o platby od daně…
