č. 1883/2009 Sb. NSS; Správní řízení: řízení o prodloužení povolení nakládat s vodami; účastenství v řízení; změna žádosti
č. 1883/2009 Sb. NSS
Správní řízení: řízení o prodloužení povolení nakládat s vodami; účastenství v řízení; změna žádosti
k § 9 odst. 4 a 5 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)
k § 41 odst. 8 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
I. Vlastník pozemku, na němž se nachází studna, ke které má být ve prospěch oprávněného z věcného břemene podle § 9 odst 4 a 5 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, prodlouženo povolení k odběru podzemních vod, je účastníkem tohoto vodoprávního řízení.
II. Řízení o prodloužení povolení nakládat s vodami ve smyslu § 9 odst. 4 a 5 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, je řízením zahajovaným toliko na žádost. Tato žádost je podáním, jehož změna nebo zpětvzetí je možná jen za podmínek § 41 odst. 8 správního řádu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2008, čj. 2 As 27/2008-57)
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 134/2004 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 429/01).
Věc: Dr. Ing. Henriette W. proti Krajskému úřadu Jihočeského kraje o prodloužení povolení k odběru podzemní vody, o kasační stížnosti žalobkyně.
Městský úřad Třeboň zahájil dne 19. 2. 2007 vodoprávní řízení o žádosti Jana H. (dále jen „žadatel“) o prodloužení povolení k odběru podzemních vod z vodního zdroje nacházejícího se na parcele žalobkyně na dobu 15 let. Při ústním jednání konaném dne 20. 3. 2007 žadatel žádost změnil tak, že nově požadoval povolení odběru podzemních vod na dobu 50 let.
Městský úřad Třeboň rozhodnutím ze dne 26. 3. 2007 žadateli podle § 9 odst. 4 vodního zákona prodloužil povolení k odběru podzemní vody na dobu 30 let.
Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala k žalovanému, který rozhodnutím ze dne 9. 8. 2007 odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Rozhodnutí žalovaného žalobkyně napadla žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který rozsudkem ze dne 8. 2. 2008 žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že navrhovaným rozsahem návrhu na zahájení řízení správní orgán vázán nebyl. Poukázal na § 12 odst. 1 vodního zákona, podle něhož vodoprávní orgán může platné povolení k nakládání s vodami změnit i z vlastního podnětu.
Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost, ve které uvedla, že žadatel tím, že nejprve požádal o prodloužení povolení k odběru vody na dobu 15 let, vymezil maximum své žádosti. Pokud chtěl žádost rozšířit, měl postupovat podle § 41 odst. 8 správní řádu, který umožňuje požádat o povolení změny obsahu žádosti. O žádosti o povolení změny je rozhodováno usnesením, které v daném případě nebylo vůbec vydáno. Pokud by vydáno bylo, mělo být doručeno i stěžovatelce. Povolení změny žádosti tak bylo vyjádřeno až v meritorním rozhodnutí. Tím ovšem byla stěžovatelce odepřena možnost, aby mohla ve správním řízení hájit svá procesní práva.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelka ve skutečnosti vůbec nebyla účastníkem vodoprávního řízení. Stěžovatelka sice nebyla z řízení vyloučena, avšak k vyloučení nedošlo pouze z důvodu procesní ekonomie. Žadatel má na odběr vody ze studny na pozemku stěžovatelky zřízeno věcné břemeno, jak dokládá i výpis z katastru…
