dnes je 14.7.2024

Input:

č. 1851/2009 Sb. NSS, Daňové řízení: zánik práva daň vyměřit nebo doměřit

č. 1851/2009 Sb. NSS
Daňové řízení: zánik práva daň vyměřit nebo doměřit
Řízení před soudem: přihlédnutí k daňové prekluzi z moci úřední
k § 76 soudního řádu správního
k § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
I. K zániku práva daň vyměřit nebo doměřit ve smyslu § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, přihlížejí soudy ve správním soudnictví z moci úřední.
II. Soud má povinnost vypořádat otázku daňové prekluze tehdy, je-li namítána, a v případě, že sám dospěje k závěru, že k prekluzi práva skutečně došlo. Pokud účastník prekluzi nenamítal a soud poté, co se touto otázkou zabýval, dospěl k závěru, že k prekluzi nedošlo, není nutné, aby své úvahy na dané téma v odůvodnění rozhodnutí výslovně uváděl.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2009, čj. 1 Afs 145/2008-135)
Prejudikatura: srov. č. 319/2004 Sb. NSS., č. 1542/2008 Sb. NSS, č. 1723/2008 Sb. NSS a č. 1744/2009 Sb. NSS
Věc: Tomáš M. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobce.

Rozhodnutím ze dne 31. 1. 2003 žalovaný zamítl odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru vydanému Finančním úřadem ve Zlíně dne 30. 8. 2001, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 1997 ve výši 328 174 Kč. Doměření daně se týkalo žalobcem přijatých daňových dokladů vystavených společností HAŠ, v. o. s., za opravené formy a opravené převíjecí vozíky.
Uvedené rozhodnutí žalovaného spolu s dalšími sedmi rozhodnutími, jimiž žalovaný zamítl odvolání proti dodatečným platebním výměrům za ostatní zdaňovací období roku 1997 a za všechna zdaňovací období roku 1998, napadl žalobce vzhledem ke shodnému skutkovému základu jednou žalobou. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 10. 2003, čj. 29 Ca 120/2003-42, žaloby proti jednotlivým rozhodnutím vyloučil do samostatných řízení.
Žalobce dne 26. 9. 2005, tedy již po uplynutí lhůty pro rozšíření žaloby o další žalobní body, doručil soudu ve věci vedené pod sp. zn. 29 Ca 120/2003 (pod níž byla před krajským soudem projednávána jedna z žalob vyloučených k samostatnému řízení) repliku, která zčásti obsahovala konkretizaci žalobních bodů uplatněných řádně v žalobě a zčásti obsahovala žalobní body nové (zejména námitku prekluze daně). Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 27. 9. 2005, čj. 29 Ca 425/2003-44. Tento rozsudek ke kasační stížnosti žalobce zrušil pro nepřezkoumatelnost Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 3. 2007, čj. 1 Afs 54/2006-86, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Dne 9. 5. 2007 bylo krajskému soudu doručeno podání žalobce ve věci vedené pod sp. zn. 29 Ca 47/2007 (tedy opět ve věci, v níž se jednalo o doměření daně z přidané hodnoty žalobci, ovšem za jiné zdaňovací období). Krajský soud po provedeném jednání žalobu opětovně zamítl rozsudkem ze dne 26. 6. 2007, čj. 29 Ca 77/2007-26. Také toto rozhodnutí následně zrušil Nejvyšší správní soud, a to rozsudkem ze dne 30. 4. 2008, čj. 1 Afs 81/2007-73. K námitce prekluze vyměření daně uvedl, že se krajský soud s danou námitkou, obsaženou poprvé až v replice
Nahrávám...
Nahrávám...