č. 1574/2008 Sb. NSS; Daň z příjmů fyzických osob: předmět daně; Daňové řízení: vybírání daně srážkou
č. 1574/2008 Sb. NSS
Daň z příjmů fyzických osob: předmět daně
Daňové řízení: vybírání daně srážkou
k § 3, § 6 odst. 7 a 8 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období let 2000, 2001 a 2002
k § 69 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném pro zdaňovací období let 2000, 2001 a 2002 (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
I. Finanční náhrady nákladů poskytnuté zaměstnavatelem, které nevnáší do majetkové sféry subjektu (zaměstnance) navýšení majetku (§ 6 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů), nemohou být předmětem daně. To je kritérium, které musí být při zkoumání charakteru „příjmu“ pro účely zdanění vždy zkoumáno.
II. Aby mohl správce daně přistoupit k postupu podle § 69 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, tedy ve své podstatě „navýšit“ daň, kterou měl žalobce (zaměstnavatel) povinnost srazit a odvést z daňových základů svých zaměstnanců, musí mít postaveno najisto, že se skutečně jedná o příjmy zaměstnanců, které vstupují do jejich základu daně.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2008, čj. 5 Afs 68/2007-121)
Prejudikatura: srov. č. 843/2006 Sb. NSS.
Věc: Akciová společnost SAFEGUARD SERVICE proti Finančnímu ředitelství v Plzni o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobce.
Žalovaný dne 6. 4. 2004 a dne 25. 8. 2004 zamítl odvolání žalobce proti platebním výměrům Finančního úřadu v Karlových Varech, jimiž mu byla předepsána k přímému placení daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za zdaňovací období let 2000, 2001 a 2002.
Žalobu směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2004, kterým žalovaný zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Karlových Varech o registraci plátcovy pokladny, Krajský soud v Plzni odmítl. Napadeným rozsudkem Krajský soud v Plzni zamítl žalobu, mířící do rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2004. V odůvodnění k žalobním námitkám, mířícím do hmotněprávní problematiky, tedy vyplacení paušálních náhrad zaměstnancům žalobce a jeho dopadu do žalobcových daňových povinností, soud především uvedl, že předmětem činnosti žalobce je zajišťování ochrany majetku a osob; zaměstnanci na určených funkcích musí mít tedy při plnění úkolů pro žalobce k dispozici střelnou zbraň, odpovídající praktickou střelnou průpravu, jakož i odpovídající fyzickou kondici. Vlastní střelnou zbraň lze tedy považovat za předmět potřebný pro výkon práce pro žalobce. Žalobce vyplácel zaměstnancům náhradu za použití vlastní střelné zbraně formou paušálu. Je skutečností, že vnitřní směrnice pro vyplácení paušálních náhrad spojených s používáním střelné zbraně obsahovala několik složek, byly zde zařazeny i výdaje zaměstnanců spojené s pronájmem tělocvičny a střelnice. V tomto případě se nejednalo o náhradu nákladů spojených s užíváním střelné zbraně k činnosti pro žalobce, a proto tyto vyplacené paušální náhrady nebylo možno považovat za náhrady, které nejsou předmětem daně. Z uvedených důvodů se jednalo o příjem zaměstnanců, z nichž však žalobce nesrážel zálohy, a proto mu byly odpovídající částky předepsány k přímému placení.
Uvedený…
