č. 1242/2007 Sb. NSS; Důchodové pojištění: podmínky vzniku nároku na plný invalidní důchod
č. 1242/2007 Sb. NSS
Důchodové pojištění: podmínky vzniku nároku na plný invalidní důchod
k § 40 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ani předchozí právní úprava v oblasti zabezpečení občanů důchodovými dávkami, daná zákonem č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (či předchozí právní úpravy), nebrání (nebránila) přiznání plného invalidního důchodu před dosažením věku 18 let u pojištěnce, který již před dosažením tohoto věku splňoval podmínky nároku na uvedenou dávku, tj. byl uznán plně invalidním k tomu příslušným orgánem a splnil též podmínku potřebné doby pojištění (zaměstnání), která podle § 40 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. (i podle § 29 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb.) činí (činila) u pojištěnce ve věku do 20 let méně než jeden rok.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2007, čj. 4 Ads 34/2006-81)
Věc: Kateřina B. proti České správě sociálního zabezpečení o plný invalidní důchod, o kasační stížnosti žalobkynč.
Rozhodnutím žalované ze dne 15. 10. 2004 byl žalobkyni přiznán od 28. 9.1990 (od dosažení 18 let věku) plný invalidní důchod podle § 29 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (dále též „zákon č. 100/1988 Sb.“), a to výši 1408 Kč měsíčně. Zároveň bylo rozhodnuto i o příslušných valorizacích až do současnosti. Rozhodnutí obsahuje oznámení o výplatě důchodu.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně správní žalobu k Městskému soudu v Praze. Žalobkyně namítala, že nadále trvá na své žádosti o přezkoumání zdravotního stavu i za dobu předcházející dosažení věku 18 let, konkrétně od 17 let věku, neboť nebyl brán zřetel na stanovisko lékaře, že plná invalidita žalobkyně vznikla již v té době.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 9. 2005 žalobu zamítl. Vycházel především z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Dle tohoto posudku žalobkyně prodělala v raném dětství těžký zápal plic, komplikovaný zřejmě edémem mozku, po kterém se objevily epileptické záchvaty. Léčila se antiepileptiky od kojeneckého věku do tří let. Od 7 let věku musela být opět nasazena antiepileptická léčba pro záchvaty epilepsie. Od té doby je trvale v léčení neurologů. Již v dětství byla opakovaně psychiatricky hospitalizována a ambulantně sledována. K datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí byla tedy žalobkyně shledána plně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., neboť pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu přesahoval 66 % potřebných pro plnou invaliditu. Proto shledal městský soud přezkoumávané rozhodnutí žalované, jímž byl žalobkyni přiznán plný invalidní důchod od dosažení 18 let věku (od 28. 9. 1990), zákonným.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Vytýkala, že se městský soud dopustil nezákonnosti při posouzení právní otázky vzniku její plné invalidity, neboť požadovala přiznání zvýšení plného invalidního důchodu pro bezmocnost od 18 let věku, tj. od 28. 9. 1990, jakož i přiznání „sociálních dávek“ odpovídajících jejímu zdravotnímu stavu již od 7. 11. 1989. Skutečnost, že její…
