Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, obecně stanoví povinnost určitému okruhu zadavatelů zadávat jejich zakázky podle zákonem stanoveného postupu. Okruh zadavatelů je vymezen v ustanovení § 2 zákona. Obecně tedy platí, že pokud určitý subjekt splňuje definici zadavatele, je při zadávání svých zakázek povinen postupovat podle zákonem stanovených pravidel. Z tohoto obecného principu potom existují určité výjimky, které jsou v zákonu taxativně vypočtené – jde o výjimky stanovené v § 18 a násl. zákona.

Podle § 18 odst. 3 zákona není zadavatel povinen zadávat v režimu zákona tzv. veřejné zakázky malého rozsahu; jde-li však o veřejného zadavatele (§ 2 odst. 2 zákona), je tento zadavatel povinen dodržet zásady uvedené v § 6 (tj. zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace). Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pokud jde o veřejnou zakázku malého rozsahu (§ 12 odst. 6 zákona), není zadavatel povinen postupovat podle zákona, tj. může danou veřejnou zakázku zadat postupem odlišným od postupů upravených zákonem (při dodržení obecných zásad uvedených v ustanovení § 6 zákona, jde-li o veřejného zadavatele). Zákon o veřejných zakázkách však nebrání tomu, aby zadavatel zadal zakázku malého rozsahu některým z postupů stanovených zákonem – jde pouze o rozhodnutí zadavatele, jakým způsobem má být zakázka zadána. Rozhodne-li se proto zadavatel, že bude zakázky malého rozsahu zadávat v některém ze zadávacích řízení, nic mu v tom nebrání. Pokud se však rozhodne zadat veřejnou zakázku malého rozsahu zcela mimo režim zákona, jedná v souladu s ustanovením § 18 odst. 3 zákona.