Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2543

 Nahoru[Újma za narušení dovolené]

K odst. 1

Tento institut měl být původně pojmenován "ztráta radosti z dovolené" avšak z obavy, že by tento pojem byl příliš široký, prosadil se do zákona pojem "újma z narušení dovolené".

Pojem dovolená není nikde v zákoně definován, z povahy věci se vak jedná o zájezd, jehož hlavním účelem má být duševní odpočinek zákazníka. Tento nárok tak nevznikne pokud je zájezdem například služební cesta, školení nebo účast na konferenci. Dle komise pro aplikaci nové civilní legislativy není pořadatel povinen poskytnout náhradu dle komentovaného ustanovení ani za újmu vzniklou v důsledku mimořádných situací, které nemohl předpokládat (nepřízeň počasí, požár apod.).¹

Jako situace, kdy zákazníkovi vznikne nárok dle komentovaného ustanovení jsou v odst. 1 demonstrativně uvedeny, že je zájezd zmařen nebo podstatně zkrácen. Dalšími situacemi může například být nadměrný hluk v místě pobytu (přičemž pořadatel sliboval klidnou destinaci), nefunkční bazén, nebo změna kategorie ubytování.

Ve starém občanském zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) tento institut přímo zakotven nebyl, existence tohoto nároku však byla dovozována judikaturou (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. března 2002, C-168/00, Simone Leitner v. TUI Deutschland GmbH & Co KG).

Každá dovolená je specifická a tak i rozhodováníi o náhradě dle komentovaného ustanovení bude velmi individuální. Bude zejména záviset na tom, jaká povinnost byla porušena, na charakteru dovolené a na její délce (respektive délce doby, po kterou byla povinnost porušena).

Nárok nevzniká při jakémkoliv neplnění povinnosti, ale musí se jednat o porušení povinnosti dostatečné intenzity. Tato skutečnost výplývá jak z recitálu 34 směrnice Evropského prlamentu a rady 2302/2015, dle kterého by se náhrada měla vztahovat na nehmotné škody v důsledku podstatných problémů, tak byla tato skutečnost již judikována i Nejvyšším soudem (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, č. j. 33 Cdo 747/2015-111).

K odst. 2

Odstoupení od smlouvy dle odst. 2 se vztahuje pouze na odstoupení po zahájení zájezdu dle § 2537 odst. 4. Odstoupí-li zákazník ještě před zahájením zájezdu, nemůže mu újma z narušení dovolené vzniknout, když nebyla dovolená ani zahájena. Tento závěr vyplýval i ze znění občanského zákoníku před novelou zákonem č. 111/2018 Sb. Před novelou dle ustanovení § 2535: "Zruší-li pořadatel zájezd ve lhůtě kratší než dvacet dnů před jeho zahájením, uhradí zákazníkovi penále ve výši 10 % z ceny zájezdu. Právo zákazníka na náhradu škody tím není dotčeno.". Při odstoupení pořadatele před zahájením zájezdu měl zákazník právo pouze na penále a náhradu škody. Nárok na nemajetkovou újmu (újmu za narušení dovolené) zákazníkovi nevznikal. Ač toto ustanovení zákon již neobsahuje, smysl náhrady za újmu…