Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2542

 Nahoru [Náhrada škody]

Úprava náhrady škody v komentovaném ustanovení je speciální úpravou k obecné úpravě obsažené v § 2894.

Komentované ustanovení je transpozicí článku 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2302/2015.

K obecným předpokládům vzniku škody viz. komentář k § 2894 a následujícím. Vedle těchto obecných předpokladů musí být pro uplatnění škody ze smlouvy o zájezdu vada také vytknuta přičemž pořadatel ji ani po vytknutí neodstraní. Je-li odstraněna má zákazník nárok pouze na slevu z ceny zájezdu (viz. komentář k § 2540). V případě dovolené mu může vzniknout také nárok na náhradu újmy z narušení dovolené (viz. komentář k § 2543)

Pořadatel má odpovědnost za škodu bez ohledu na to, zda posytuje jednotlivé služby cestovního ruchu sám nebo je poskytuje prostřednictvím třetí osoby. Tedy pokud například k přepravě využije letadlo jiné letecké společnosti. Odpovědnosti se však může zprostit v případě liberačních důvodů. Liberačními důvody jsou:

- vadné plnění smlouvy je způsobeno zákazníkem (a contrario § 2537 odst. 1)

- vytknutá vada je odstraněna (blíže k úpravě vytknutí vady viz. komentář k § 2537)

- porušení smluvní povinnosti lze přičíst třetí osobě, která se nepodílí na poskytování služeb cestovního ruchu dle smlouvy a její porušení nešlo předvídat ani odvrátit.

Dle odst. 4 komentovaného ustanovení promlčecí lhůtu nelze ani dohodou zkrátit na kratší než dvouletou. Jedná se pouze o transpozici čl. 14 bodu 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2302/2015, ani komentář k zákonu č. 111/2018 Sb., kterým bylo uvedené ustanovení do zákona přidáno nám k důvodům proč se tak stalo nesděluje nic bližšího. Subjektivní promlčecí lhůta je přitom v tomto případě 3 letá (viz § 629) V případě smlouvy o zájezdu je osoba účastnící se zájezdu ve vztahu k podnikateli slabší smluvní stranou. Ujednání kratší promlčecí lhůty by bylo ujednáním v její neprospěch. Zákon přitom stanoví, že k takovému ujednání se nepřihlíží (viz § 630). Toto ustanovení je proto obsolentní.

Judikatura

Rozsudek Nejvyššího soud ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2496/2012

První žalovaná cestovní kancelář byla sice organizátorem a poskytovatelem zájezdu, avšak tuto informaci, jdoucí nad rámec informačních povinností poskytovatele zájezdu (cestovních služeb) sama nepodala, a nemůže proto jít z její strany o porušení právní povinnosti, které by bylo jednou z podmínek její odpovědnosti za škodu. Nejedná se totiž o případ, kdy cestovní kancelář odpovídá zákazníkovi za porušení závazků vyplývajících z uzavřené cestovní smlouvy bez ohledu na to, zda tyto závazky mají být splněny cestovní kanceláří nebo jinými dodavateli služeb cestovního ruchu, poskytovaných v rámci zájezdu (§ 852i odst. 1 ObčZ), neboť nesprávná informace o vízové povinnosti totiž není vadným plněním závazku z cestovní smlouvy ve smyslu tohoto ustanovení, nýbrž odlišným případem porušení právní povinnosti, s nímž zákon odpovědnost cestovní kanceláře za počínání jiných subjektů nespojuje.

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 25 Cdo 4489/2007

Pokud se pořadatel ve smlouvě zaváže i…