dnes je 28.3.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 23

1.9.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.2.2.1.1
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 23

Mgr. Pavla Krejčí

[Právní osobnost člověka a její trvání]

Právní osobnost a svéprávnost

Právní osobnost člověka vzniká zásadně narozením a zaniká smrtí. Právní osobnosti se člověk nemůže vzdát, a to ani zčásti (§ 16). Jedná se o "nezadatelné a nezcizitelné právo".1 Právní osobnost člověka je způsobilost člověka mít v mezích právního řádu práva a povinnosti (§ 15 odst. 1). Blíže k pojmu právní osobnost výklad k § 15.

Od právní osobnosti je třeba odlišovat svéprávnost. Svéprávností rozumíme způsobilost nabývat pro sebe vlastním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat) (§ 15 odst. 2). Právní osobnost člověka může být ze zákona nebo rozhodnutím soudu omezena. Plné svéprávnosti se dosahuje zletilostí (§ 30); před nabytím zletilosti lze plné svéprávnosti nabýt přiznáním svéprávnosti (emancipací podle § 37) nebo uzavřením manželství. Svéprávnost člověka může být omezena, ale to pouze v jeho zájmu, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření (§ 55).

Narození

Právní osobnost člověka začíná jeho narozením. Aby člověk nabyl právní osobnost, musí se narodit živý (§ 25). "Narození je okamžik, kdy se dítě uvolní z těla matky."2 Narození je objektivní právní skutečností.

Ve vyhlášce č. 11/1988 Sb., o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky (vyhláška k zákonu č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu), bylo narození definováno jako "úplné vypuzení nebo vynětí dítěte z těla matčina, jestliže dítě projevuje alespoň jednu ze známek života a má porodní hmotnost a) 500 g a vyšší anebo b) nižší než 500 g, přežije-li 24 hodin po porodu. Známkami života se rozumějí dech nebo akce srdeční nebo pulsace pupečníku nebo aktivní pohyb svalstva, i když pupečník nebyl přerušen nebo placenta nebyla porozena." Narozením mrtvého dítěte se rozumělo úplné vypuzení nebo vynětí z těla matčina, jestliže plod neprojevuje ani jednu ze známek života a má porodní hmotnost 1 000 g a vyšší.

Instrukční příručka Světové zdravotnické organizace

Vyhláška č. 11/1988 Sb. přestala platit ke dni 1. 4. 2012, kdy vstoupil v platnost nový zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Ten již definici narození živého dítěte neobsahuje. Lze však vycházet z mezinárodních zdrojů, kdy definici narození obsahuje instrukční příručka Světové zdravotnické organizace MKN-10, která byla schválena na 43. zasedání Světového zdravotnického shromáždění v roce 1990. Tato příručka prochází pravidelnými revizemi ("malé" změny jsou schvalovány každý rok a "velké" změny jednou za tři roky).

Instrukční příručka definuje narození živého dítěte jako "úplné vypuzení nebo vynětí plodu z těla matčina −bez ohledu na délku těhotenství − jestliže plod po narození dýchá nebo projevuje jiné známky života, jako srdeční činnost, pulzaci pupečníku nebo nesporný pohyb kosterního svalstva, ať už pupečník byl či nebyl přerušen nebo placenta připojena. Každý plod při takovém porodu se považuje za živě narozené dítě."

Pokud se týká českého právního řádu, lze podpůrně vycházet i z definice uvedeného ve vyhlášce č. 297/2012 Sb., o náležitostech Listu o prohlídce zemřelého, způsobu jeho vyplňování a předávání místům určení, a o náležitostech hlášení ukončení těhotenství porodem mrtvého dítěte, o úmrtí dítěte a hlášení o úmrtí matky. Podle této vyhlášky se porodem rozumí "ukončení těhotenství narozením živého nebo mrtvého dítěte; za narození živého dítěte se považuje úplné vypuzení nebo vynětí plodu z těla matčina, bez ohledu na délku trvání těhotenství, jestliže plod po narození dýchá nebo projevuje alespoň jednu ze známek života, to je srdeční činnost, pulzaci pupečníku nebo nesporný pohyb kosterního svalstva bez ohledu na to, zda byl pupečník přerušen nebo placenta připojena."

Narození se prokazuje rodným listem (§ 24a zákona

Nahrávám...
Nahrávám...